O islamistickém terorismu v západních
zemích u nás dnes leckdo mluví, často i s trochou škodolibosti, jako o
něčem, k čemu přispělo západní koloniální dědictví, ale skoro vůbec se nemluví
o tom, že i my máme v tomto směru svoje dědictví.
Československo bylo totiž během éry
komunismu v rámci sovětského bloku významným školícím centrem pro
teroristy z nejrůznějších zemí, přičemž jednou z významných lokalit
byl tábor v Zastávce u Brna, který se nyní při pohledu ze zahraničí stal opět
neslavně proslulým jako detenční centrum pro uprchlíky.
Kdo se chce dozvědět o československém
výcvikovém programu pro teroristy víc, nechť si přečte knihu Karla Pacnera „Československo
ve zvláštních službách“. Anebo některé práce bezpečnostního analytika Dušana
Rovenského. Dozvíme se kupříkladu, že první
teroristy pro africká a asijská „národně osvobozenecká hnutí“ začala StB školit
od podzimu 1959, zejména v Jílovém u Prahy a na Slapech.
V době
normalizace výcvik teroristů a „partyzánů“ pro národně osvobozenecká hnutí vrostl
natolik, že v roce 1982 byl vytvořen za tímto účelem specializovaný Ústav
zahraničních studií Vysoké školy SNB v již zmiňované Zastávce u Brna.
Tímto výcvikovým zařízením pak prošla řada osob z Nikaraguy, Sýrie,
Afghánistánu (přes 400 osob) a Palestiny (přes 130 osob), včetně mezinárodně
proslulého Abú Nidála.
Nejen on,
ale i někteří další z teroristů vycvičených v Československu se
podíleli na velkých teroristických akcích v minulosti, přičemž některé
takové akce byly spáchány se zbraněmi československé výroby či s použitím
plastické trhaviny Semtex. Po domácku vyrobené bomby se Semtexem byly nalezeny
německou policí v roce1988 při
prohlídkách v bytech používaných palestinskými teroristy.
Václav Havel
v roce 1990 oficiálně potvrdil, že Československo dodalo před rokem 1989 velké
množství Semtexu prostřednictvím Omnipolu režimu Muammara Kaddáfího. Stopy této trhaviny mimo jiné vedou
k teroristickému útoku na let Pan Am 103, v jehož troskách poblíž
skotského města Lockerbie v roce 1988 zahynulo 270 lidí. Atentát měl
zorganizovat příslušník libyjských tajných služeb Ali al-Megrahi, který byl
také později odsouzen, ale dodnes někteří experti tvrdí, že mozkem útoku byl výše zmíněný Abú Nidál.
Leckdo se
může zeptat, proč toto vše připomínat. Hlavní důvody jsou dva. Tím prvním je
skutečnost, že navzdory jejich tehdejší ohavné práci v roli školitelů
teroristů existují u nás lidé, kteří by mohli výrazně prospět svými znalostmi a
expertízou v boji se současným terorismem, pokud by měli zájem. Musí jich
mezi námi stále žít poměrně dost. Je samozřejmě možné, že české tajné služby již
jejich znalostí využívají. Pokud ano, možná by o tom měla vědět i veřejnost
jako o určité formě vypořádání s minulostí.
Druhým
důvodem je skutečnost, že by současnému českému diskurzu o uprchlické vlně a
terorismu velmi pomohlo, kdybychom se k uprchlické kalamitě a teroristickým útokům v západní
Evropě nestavěli tak, že za ní nesou vinu jen západní země, takže ať si ji řeší
primárně ony.
Když už někteří naši politici a komentátoři tvrdí, že právě západní země
by měly v řešení krize přijmout odpovědnost za důsledky kolonialismu a
zpackané vojenské intervence v posledních letech, bylo by dobré zároveň
dodat, že nějakou odpovědnost za neutěšenu situaci na Středním východě, či
zemích v africkém rohu nese i předlistopadová politika naší země—od
podpory pro vražedné režimy v regionu až po výše zmíněný masivní výcvik
teroristů.
Novinky, 24.11.2015