Ve
srovnání se Západem panuje v českých médiích ojedinělá a dosti perverzní
praxe. Do svých různých pořadů zvou televizní a rozhlasové stanice (v poslední
době bohužel zejména ty veřejnoprávní) mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka
v roli jakéhosi politického komentátora. Ovčáček v těchto pořadech
předkládá veřejnosti nikoliv oficiální stanoviska prezidenta, což je
v popisu jeho práce, ale i řadu jiných názorů. Není přitom často jasné,
zda jsou to názory jeho nebo prezidenta.
Jen
v posledních dnech tak vystoupil Ovčáček v půlhodinových pořadech ve
formátu jeden na jednoho v České televizi, Radiožurnálu ČRo, anebo v pořadu
Máte slovo Michaely Jílkové na ČT. Ve všech prohlašoval značně kontroverzní věci.
Člověk,
který má zkušenosti s médii v západních zemích, žasne. Média i mluvčí
politiků, zejména pak mluvčí hlav států, se tam důsledně drží předpokladu, že
mluvčí je cosi jako „tlampač“ daného politika či úřadu, a že není jeho rolí prezentovat
vlastní názory, jakož není rolí médií z něj jeho vlastní názory páčit.
Proč by
ostatně měly být názory mluvčího nějak podstatné? Až na naprosté výjimky není
odborně nijak fundovaný. A pokud ano, měl by mít dostatek dostatek soudnosti,
aby se držel své role.
Ne tak
pan Ovčáček. Je ho všude plno, přičemž, jak už bylo řečeno, v podstatě
vystupuje jako komentátor veřejného dění. A česká média to nejen přijímají jako
samozřejmost, ale přispívají k tomu.
Je možná
pochopitelné, proč si média pana Ovčáčka hýčkají. Je to osoba kontroverzní a
polarizující. Jedna část veřejnosti ho bytostně nesnáší coby bezcharakterního
„šmoka“, druhá ho bere coby člověka, který obětavě vytváří kouřovou clonu pro
jimi obdivovaného prezidenta.
Prezident
i další politici jsou obklopeni i dalšími spolupracovníky, jako jsou poradci,
kteří vcelku legitimně sami za sebe v médiích vystupují, jakkoliv veřejnost
od nich samozřejmě očekává, že s politikem, jemuž slouží budou obecně
souznít. Mluvčí je ale jiná kategorie.
I
skutečně slavní mluvčí, kteří už před příchodem do svých funkcí měli výrazný
veřejný profil, jako byl mluvčí Tonyho Blaira Alastair Campbell nebo mluvčí
Billa Clintona George Stephanopoulos, se během výkonu svých funkcí drželi
zpátky. Za sebe začali mluvit a psát opět teprve po odchodu z funkcí
mluvčích či šéfů komunikačních odborů.
Je
opravdu záhadou, čeho se–kromě kontroverze a tím i snad větší sledovanosti–snaží
docílit česká média, když zvou mluvčího Ovčáčka jako hosta do různých
diskuzních pořadů. Snad jen jakéhosi škodolibého matení veřejnosti, jíž mohou
následně servírovat vlastní spekulace, zda Ovčáček mluvil v dané věci za
prezidenta.
Jinak mají
jeho názory hodnotu jen do té míry, že si veřejnost může udělat představu, jací
lidé se v okolí prezidenta vyskytují a ovlivňují ho. Že to není
v případě současného prezidenta žádná sláva, ale už víme, aniž by pan
Ovčáček musel vystupovat každý druhý den v médiích jako politický
komentátor.
Novinky, 4.12.2015