Spolupráce
skupin zaměřených v jednotlivých evropských zemích proti masové imigraci a
islamizaci Evropy pod záštitou německého hnutí Pegida podle všeho nemá velkou
budoucnost. Ačkoliv se pod záštitou Pegidy konají tento víkend demonstrace
ve 14 evropských zemích, snahy o užší spolupráci narazí na několik limitů.
Tak
především různá protiimigrační, popřípadě antiislamistická hnutí
v jednotlivých zemích vycházejí z velmi odlišných zkušeností. Zatímco
v Německu, kde Pegida vznikla, je dnes zhruba milión čerstvých imigrantů, převážně
z islámských zemí, v České republice, v níž s Pegidou
spolupracuje Blok proti Islámu Martina Konvičky a hnutí Úsvit, nejsou skoro
žádní.
V situaci,
kdy hnutí v jedné zemi upozorňuje na konkrétní nezvládnuté problémy s migrací
a požaduje odstoupení kancléřky, zatímco v té sousední jde vesměs jen o
strašení tím, co by mohlo i nastat „kdyby“, je těžké hledat společný jazyk.
Už
teď jsou různá protiimigrační hnutí na národní úrovni rozhádaná, protože se
liší mírou svého radikalismu a v jejich čele se to hemží velkými egy,
často s psychopatickými sklony. Všechny tyto skupiny se označují za
„patriotistické“, což v praxi znamená nacionalistické, přičemž
z nacionalismů, jak známo, je nemožné ukout nějakou vnitřně integrovanou internacionálu.
Pokud
by „protiimigrační internacionála“ pod záštitou Pegidy zůstala jen u
praktických cílů, jako je koordinovaný tlak na národní a evropské elity, aby
omezily migraci, mohla by do jisté míry uspět. Jenže jak to u takových hnutí
bývá, program Pegidy už má větší ambice:
volá po odstoupení všech bruselských a globálních elit, které prý přinesly
pouze bídu, nezaměstnanost, korupci a morální rozvrat.
To
už začíná znít jako návod na světovou revoluci, v níž by takové elity měli
nahradit morálně čistí národovci. Není třeba zdůrazňovat, že spoustu lidí,
kteří by jinak možná sympatizovali s tlakem na omezení imigrace, to vyleká.
Tomio
Okamuru, Marka Černocha nebo Martina Konvičku může část společnosti brát v krizové
situaci jako protestní lídry, ale oni i jim podobní v různých evropských
státech, jako je i sám zakladatel Pegidy Lutz Bachman, těžko splňují představy
o nových globálních elitách, které by věděly co se světem v širším slova
smyslu.
Právo, 6.2.2016