Obrovské rozšíření
střelných zbraní ve Spojených státech, kterými ročně přijde o život v podobě
vražd, sebevražd a nedbalostních trestných činů přes třicet tisíc lidí, má řadu
důvodů. Jedním z nich je dnes archaický druhý dodatek k ústavě z roku
1791, který zaručuje Američanům právo vlastnit zbraně.
Dodatek vycházel v době teprve se formující
americké státnosti z nutnosti umožnit jednotlivcům obranu
v oblastech, kam ruka státu takříkajíc nedosáhla, a zejména umožnit
vyzbrojování skupin domobrany, které suplovaly ochranu ze strany státu.
Pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu absolutnost
práva vlastnit a nosit zbraně poněkud rozmělnila. Důležité bylo zejména
rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 1939, že federální vláda a jednotlivé
státy mají právo omezit držení zbraní, pokud takové držení zbraní „není
v rozumném vztahu k udržování a efektivnosti dobře regulovaných milic
domobrany“.
Výsledkem tohoto „rozmělňování“ druhého dodatku
je, že v současnosti má ve svých ústavách zakotveno právo vlastnit a nosit
zbraň způsobem podobným jako je tomu v druhém dodatku federální ústavy
„jen“ čtyřiačtyřicet států americké unie, zatímco ve státech Kalifornie, Iowa,
Maryland, Minnesota, New Jersey a New York tomu tak není.
Rukojmí zbraní
Jelikož ovšem byl druhý dodatek považován za
součást ústavních záruk občanských práv, existuje i ve zmíněných šesti státech
judikatura, která možnost zakázat držení a nošení zbraní ztěžuje.
Situace je o to nepřehlednější, že v řadě
států nemusí být člověk kupující střelnou zbraň rezidentem, takže je poměrně
snadné i pro obyvatele výše zmíněných států si opatřit zbraň v některém
z těch, kde existuje jen chabá, popřípadě žádná regulace. Některé státy
požadují pro držení zbraní licenci, další požadují, aby byla zbraň alespoň
registrována u policie.
Existují také restrikce na určité typy zbraní,
zejména takzvané útočně poloautomatické zbraně, popřípadě na určité typy
zásobníků střeliva. Navzdory těmto nejrůznějším restrikcím ale v USA mají
lidé v držení skoro tolik střelných zbraní, jako je celkový počet obyvatel
USA.
Každý nový masakr spáchaný v USA
s pomocí střelných zbraní vyvolává sice automaticky debatu o potřebě
prodej a držení zbraní více regulovat, ale podobné návrhy mají jen velmi malou
šanci na úspěch. A to dokonce i přesto, že větší regulace a omezení držení
zbraní má dlouhodobě podporu většiny Američanů.
Národní asociace držitelů zbraní (NRA) je dnes
nejen nejdéle fungující, ale fakticky i nejmocnější skupinou na poli občanských
práv ve Spojených státech. Ačkoliv jejím původním účelem bylo zajišťovat lepší
výcvik domobrany i individuálních držitelů zbraní a chránit jejich práva, je to
dnes v podstatě především lobbistická skupina úzce spolupracující
s výrobci zbraní, s níž si nedovolí jít do otevřeného konfliktu nejenom
většina republikánských politiků, kteří NRA ostatně tradičně podporují, ale ani
mnoho prominentních demokratů.
Poslední významnější úspěch na poli regulace zbraní tak byl zákon prosazený
administrativou Billa Clintona v roce 1994, který zakázal prodej některých
poloautomatických útočných zbraní a větších zásobníků. Jenže platnost zákona
vypršela v roce 2004 a vláda George W. Bushe ji neprodloužila. V roce
2007 byl pak schválen zákon zpřísňující podmínky pro držení zbraní, včetně
výpisů z trestních rejstříků a údajů o zdravotním stavu, jenže mnohé státy
unie tyto regulace nadále obcházejí.
Prezident Barack Obama přišel s několika návrhy na omezení držení
střelných zbraní, ale neuspěl dokonce ani s pokusy omezit výrazněji držení
některých typů poloautomatických útočných zbraní, které byly využity při
některých nedávných masakrech a teroristických útocích. Jeho snahy o větší
regulaci, stejně jako snahy některých jeho předchůdců, narážejí na několik
základních protiargumentů.
Bojovníci ve jménu zbraní
Za prvé, jakákoliv výraznější federální regulace držení zbraní by byla
v rozporu s druhým dodatkem ústavy i z něho vyplývajícími
zákony i judikaturou na poli občanských práv. Změnit samotnou americkou ústavu
je přitom v podstatě nemožné, protože taková změna musí být schválena
ústavní většinou nejen na federální rovni, ale i jednotlivými státy unie.
Za druhé se argumentuje, že držení zbraní zvyšuje bezpečnost občanů, jakkoliv
nejrůznější studie nebyly toto tvrzení schopné prokázat. Na jedné straně jsou
střelné zbraně každý rok použity v desetitisících případů
k sebeobraně nebo odstrašení, ale zároveň jsou příčinou tisíců úmrtí,
k nimž by bez nich nedošlo. Také kupříkladu v podstatě neexistují
záznamy o tom, že by držitelé zbraní dokázali zabránit nějakému masakru nebo
teroristickému toku.
Za třetí by prý plošná regulace mohla ve svých důsledcích ztížit nebo ohrozit
činnost nejrůznějších sportovních a loveckých spolků.
V neposlední řadě se také otevřeně argumentuje tím, co je hlavní příčinou
neřešitelnosti současné situace, tedy ekonomickými důvody. Výroba a prodej
zbraní jsou významnými „průmysly“, a jakékoliv jejich omezení by způsobilo
významné ekonomické ztráty.
Statistiky dokládají, že každý rok v průměru na následky úmyslného a
neúmyslného použití střelných zbraní zemře více než deset tisíc Američanů.
Američan mužského pohlaví ve věku patnácti až čtyřiadvaceti let má sedmdesátkrát vyšší
šanci, že bude zabit střelnou zbraní než muž ve stejné věkové kategorii
v osmi nejvíce industrializovaných zemích světa.
Okolo dvaceti tisíc lidí v USA spáchá každý rok s použitím střelné
zbraně sebevraždu. To znamená, že na následky střelných
zranění v důsledku sebevražd, vražd a nedbalostních činů zemře
v USA každý rok v průměru více než třicet tisíc lidí.
K těmto otřesným statistikám je ještě třeba připočítat desetitisíce
neúmyslných a nedbalostních poranění, k nimž patří i zranění dětí mladších
patnácti let. Více než sto dětí takto přijde každý rok o život – zejména
v domácnostech, kde nejsou zbraně drženy dospělými pod zámkem.
Jen pro zajímavost: na americké prezidenty bylo spácháno s použitím
střelných zbraní jedenáct atentátů, z toho byly čtyři úspěšné. Každý rok
dochází v USA také s použitím střelných zbraní k hromadným
masakrům.
V České republice nyní někteří politici populisticky vybízejí občany, aby
se ozbrojovali, a další se staví proti návrhům Evropské unie zakázat prodej a
držení některých typů zbraní. Ministerstvo vnitra dokonce připravuje ústavní
dodatek, který by zakotvil právo občanů používat střelné zbraně proti
teroristům.
Ve světle americké zkušenosti je zřejmé, že takové snahy o jakousi
„amerikanizaci“ naší společnosti ve vztahu k držení a používání zbraní
jsou přinejmenším pochybné.
Existují sice i některé další západní země, kde je držení zbraní poměrně
rozšířené, ale tam je obvykle vázáno na existenci povinné vojenské služby a
následné působení v aktivních zálohách. Držitelé zbraní jsou tak nejen
poměrně dobře vycvičení v používání zbraní, ale prošli také potřebnými
psychotesty.
Pokud by Česká republika chtěla jít v současné situaci, kdy ani nemá
povinnou vojenskou službu, cestou většího ozbrojování či dokonce ústavou
schváleného používání střelných zbraní v jistých situacích, je to vysoce
riskantní krok.
Deník Referendum, 9.1.2017