Jiří Čunek naznačuje, že by se mohl na
květnovém sjezdu strany ucházet o návrat do nejvyšších pater lidové strany,
možná přímo o post samotného předsedy. KDU-ČSL ale mohou ambice tohoto
představitele „tradičních lidovců“ z Moravy dost ublížit.
Nejde přitom primárně o to, že v době
své největší politické prominence v letech 2006 až 2009, kdy byl předsedou
lidovců a na dvakráte i členem Topolánkovy vlády, byl Čunek obklopen řadou
skandálů. On sám i jeho příznivci tvrdí, že všechny ty aféry byly jen pokusy
očernit čestného muže. Voliči ve Vsetíně, kde byl i po svém odchodu
z nejvyšší politiky znovu zvolen starostou, a nyní i voliči ve Zlínském
kraji, kteří ho vynesli do postu hejtmana, si to evidentně v dostatečných
počtech myslí také.
Otázka, která je ve světle Čunkových
ambicí kruciální, zní, zda Čunek, který je regionálně a lokálně oblíbeným
politikem, na celostátní úrovni straně spíš neškodí. Koneckonců i v letech
2006 až 2009, kdy čelil skandálům, zůstával ve „svém“ Vsetíně oblíbený, ale na
celostátní úrovni se k němu vázala spousta negativních emocí, které se
mohou v případě jeho opětovného příchodu do nejvyšší politiky vrátit.
Nikdo v KDU-ČSL ještě neodpověděl na
otázku, do jaké míry právě kontroverzní předsednictví Čunka přispělo
k tomu, že po volbách v roce 2010 zmizeli lidovci na jedno období
z Poslanecké sněmovny. O Čunkovi coby jedné z příčin tehdejšího
neúspěchu se příliš nemluví, protože byl v předsednickém křesle nahrazen
v roce 2009 Cyrilem Svobodou.
Jenže je otázkou, co mohl Svoboda za rok
udělat se stranou, kterou Čunek svými skandály nemálo poškodil. A nemělo by se
zapomínat, že v době odchodu Čunka z čela strany odešel
z rozklížené KDU-ČSL i Miroslav Kalousek, aby s několika dalšími
prominentními lidovci založil TOP 09.
Lidovci vstali ve volbách v roce
2013 z politického hrobu, protože se do čela strany prosadili mladší
politici, kteří se sice nezříkají tradičního lidovectví, svázaného převážně s moravským
venkovem, ale oslovují i voliče ve velkých městech a v Čechách.
Volební koalice se STAN, kterou současný
předseda Pavel Bělobrádek a jeho spojenci v čele strany vyjednali, je
pokračováním „modernizace“, která může nejen zabránit tomu, aby lidovci
postupně zmizeli z politické scény s tím, jak ubývá jejich (vesměs
postarších) tradičních voličů, ale aby v případě volebního úspěchu dokonce
pomohli stvořit středový politický subjekt, jenž může být atraktivní i pro
liberály.
Čunkovi se spojenectví se STAN nelíbí.
Není prý proti v principu, ale koalice se STAN není údajně dobře dojednaná
a komunikovaná směrem k onomu typu členů KDU-ČSL, které reprezentuje právě
on. Je pravděpodobné, že se koalici ještě pokusí na sjezdu koalici rozbít,
možná pod praporem svojí vlastní kandidatury na předsedu.
Jeho šance na úspěch nebudou malé,
protože strana, jejímž je ještě stále typičtějším produktem než vzdělaný a
„městský“ Bělobrádek, má v genech hluboce zakódováno, že je lepší vrabec
v hrsti než holub na střeše. Jiným slovy, mnohým delegátům sjezdu bude
konvenovat představa, že zatímco bez koalice se STAN mají lidovci nemalou šanci
se do PS dostat, v koalici riskují. A když už by se konal návrat k
„jistotám“, proč raději ne v čele s politikem, který toto tradiční
myšlení představuje?
Při pohledu z nitra KDU-ČSL to může
vypadat jako logická úvaha. Mnozí
z nás, kdo se na lidovce dívají „analyticky“ zvenčí, si spíše mohou
myslet, že návrat Čunka do nejvyššího postu ve straně by byl jejím definitivním
pohřbem.
Novinky, 4.4.2017