Názory bývalého prezidenta Václava Klause na cokoliv,
zejména na Evropskou unii, nemají dnes už téměř žádnou váhu, ale jeden přeci
jen stojí za pozornost. Nedávno poznamenal, že nový francouzský prezident
Emmanuel Macron má příliš elánu, což je prý špatné ve vztahu k budoucnosti
Evropské unie.
Klaus a někteří další politici u nás by EU dnes
nejraději výrazně rozvolnili nebo přímo rozpustili, a tudíž upřímně doufali ve
vítězství nacionalistů, takže jejich odpor k Macronovi je pochopitelný. I tak je zajímavé, že si stěžují, když Macron
vnáší do stojatých evropských vod to, po čem i mnozí z nich mnozí tak
dlouho volali—tedy energii a elán.
Macron má s EU smělé plány. Některé z nich
jel den po své inauguraci konzultovat s německou kancléřskou Angelou
Merkelovou a údajně si docela porozuměli. Lze tedy předpokládat, že v EU
nastane po německých volbách, v nichž Merkelová skoro jistě zvítězí,
reformní pohyb.
Dotkne se i nás, protože v Německu a Francii sílí
přesvědčení, že zemím, které se v EU takříkajíc jen vezou nebo porušují
společná pravidla hry, a ještě si opakovaně stěžují, jak se jim ubližuje, by
bylo lépe buď někde na okraji EU nebo úplně mimo ni. Naši politici i komentátoři mohou do omrzení
mluvit o aroganci německo-francouzského dua či evropského západu, ale EU se
skoro jistě začne štěpit na jádro a zbytek. Co s tím?
Zejména Macronův plán na větší integraci zemí eurozóny
na úkor zemí mimo eurozónu může mít časem závažné ekonomické, politické a
bezpečnostní dopady na země, které v tvrdém integračním jádru nebudou. Výzva
je to natolik závažná, že by měla v ČR, kde se neustále (dosti planě)
mluví o národních zájmech, rozpoutat diskuzi.
Žádná se ale nekoná. Českým stranickým politikům
nechybí elán vyřizovat si navzájem účty. Prezidentovi země zase nechybí elán
účastnit se v Číně summitu o nové hedvábné stezce, jejíž podobu EU už oficiálně
odmítla, a mezitím blokovat řešení vládní krize v ČR. Elánu sednout si s ostatními
politiky za společný stůl a vyhodnotit, co by měla ČR udělat, aby neskončila
spolu se zbytkem Visegrádu na evropské periférii, se ale nedostává.
V knihách dějepisu se nejspíš nebude jednou
připomínat, jak dopadla současná vládní krize. Bude se ale možná bohužel připomínat,
že kvůli nedostatku elánu a vizí čeští politici zaspali moment, kdy se
v EU na desetiletí dopředu „lámal chleba“.
Právo, 18.5.2017