Proč už Zeman nejspíš nebude prezidentem

Analytici
nabízejí nejrůznější úvahy o tom, zda z končící vládní krize vytěží
více premiér Bohuslav Sobotka nebo odvolaný ministr financí Andrej Babiš.
Zatímco odpověď na tuto otázku je předčasná, jisté je už teď, že hlavním
poraženým celé krize je prezident Miloš Zeman.

Zeman měl
hru o znovuzvolení ještě před několika měsíci dobře rozehranou. Zdálo se, že
navzdory nejrůznějším excesům jeho voličské jádro drží. Podpora pro něj
zůstávala v průzkumech veřejného mínění nad padesáti procenty, i když při
prezentaci těchto výzkumů se málokdo namáhal vysvětlit, že se do nich u nás
tradičně promítá respekt pro instituci Hradu, který je těžké oddělit od Zemana
politika.

To bylo
před vládní krizí. Během ní ovšem Zeman nadělal takových chyb, že je otázka,
zda se z těžké defenzivy, do níž se dostal, může ještě vzpamatovat.

Zatímco
tvrdé jádro jeho příznivců, což jsou zřejmě titíž lidé, kteří ho volili minule
v prvním kole, mu zůstane věrné, i kdyby se dopustil ještě mnohem horších
věcí, oněch zhruba 30 procent, které přidal v druhém kole, tvoří
z větší části lidé, kteří pro něj volili, protože z různých důvodů
nechtěli za prezidenta Karla Schwarzenberga.

Jeho činy
a výroky během vládní krize musely mnohé v „měkkém“ jádru jeho voličů přinejmenším
zneklidnit. Prezident znovu ukázal, že když dostane příležitost opanovat
politické pole, nerespektuje ústavu. A jeho téměř chorobná touha vyřizovat si
účty s lidmi, kteří se mu někdy postavili, ho dovedla až k bizarnímu
hradnímu představení, kdy před televizními kamerami ponížil premiéra země.

Od té
chvíle nad dynamikou vývoje ztratil kontrolu, iniciativu převzal Sobotka. Ten
byl schopen úspěšně vykreslovat mocenské duo Zeman-Babiš jako hrozbu demokracii
a sjednotil za sebou nejen svoji stranu, ale i část opozice. Zeman přitom
pokračoval dál v obstrukcích.

Dva dny
jezdil po Libereckém kraji místo toho, aby se věnoval řešení vládní krize,
načež odjel do Číny, prezidentovi také nijak nepomohlo. Z Číny pak
přicházely záběry Zemana ve společnosti nejrůznějších diktátorů. Škodlivější
ale  pro něj byly záběry, v nichž ho
zrazuje jeho zdraví.

Leckdo si
položí otázku, zda tento muž, který při oznámení svého záměru znovu kandidovat
ujišťoval, že kromě známých potíží, jako je cukrovka a neuropatie, je jinak
zdravotně fit vykonávat dalších pět let prezidentský úřad, má na to, aby zemi reprezentoval.
Ponižující obrazy českého prezidenta, který klimbá na různých setkáních, nebo
kterého podpírají jeho spolupracovníci, když ho přivádějí na společné focení
s internacionálou světových autoritářů, leckomu utkvějí v paměti.

Zeman
žije v jakési vlastní bublině. Je obklopen pochlebovači, a občané
z jeho tvrdého voličského jádra ještě stále zaplní leckteré náměstí, když
podniká svoje spanilé jízdy po krajích. A jelikož jsou to lidé vesměs staří,
prominou mu, že už nemůže skoro chodit a vypadá stále více unaveně. Prezident
se tak snadno může domnívat, že má pořád velkou podporu a beztrestně urážet
lidi, kteří proti němu veřejně protestují jako „patologickou sedlinu
společnosti.“

Možná ale
začíná selhávat i jako prognostik. Příštího prezidenta bude volit i několik set
tisíc lidí, kterým ještě nebylo v roce 2013 osmnáct let, mezi nimiž se
Zemanových příznivců moc nenajde. Na druhém konci věkové škály pak budou chybět
nejstarší voliči, z nichž mnozí minule pro Zemana hlasovali.

Nemálo
z těch, kteří se věkově nacházejí mezi těmito dvěma póly a minule volili
Zemana jen jako „menší zlo“, musejí být ve světle toho, co v poslední době
předvádí, hodně otřeseni. Je dost pravděpodobné, že příštím prezidentem
se stane někdo jiný.

Novinky, 19.5.2017

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..