Festivaly rockové a folkové hudby mívaly v sobě náboj
opozice vůči establishmentu či celému systému. Zejména mladí lidé se na ně
sjížděli nejen kvůli hudbě, ale také aby vyjádřili svoje kritické postoje ke
společnosti, nebo se alespoň radikálně odlišili od svých „konformních“ rodičů.
V dobách komunistického režimu u nás se to často dělo
alespoň podprahově, když už to nebylo možné otevřeně. Nejslavnější festivaly na
Západě, jako byl kdysi Woodstock, se zapsaly do dějin nikoliv hlavně kvůli
hudbě, která se na nich předváděla, ale kvůli svému společensko-politickému
poselství.
Zdá se, že v roce 2017 z tohoto étosu už nic
nezbývá. Kapitalismus, který byl v centru kritiky mnohých původních
festivalů, se tohoto dění zmocnil do té míry, že dnes jde většinou jen o krotké
a zcela zkomercionalizované podniky, na kterých lze i slušně vydělávat. Mladý
člověk, který by jel na takový festival alespoň s tím, že se chce odlišit
od svých konformních rodičů, je tam možná potká také.
Václav Havel, který ve své disidentské éře festivaly
navštěvoval, protože tam na něj prý dýchal jakýsi duch svobody, by nejspíš
tohoto ducha na zmíněných akcích dnes hledal marně. Ne že by návštěva takového
podniku nebyla svobodnou volbou, a možná i vyjádřením jiných priorit, než je
sezení starší generace na gauči před televizí, a ne že by se mnozí mladí lidé
v publiku nesnažili chovat tak, že mají daný společenský systém takříkajíc
„na háku“, jenže ve skutečnosti jde většinou už jen o pózu v moři komerce,
založené na často stejných principech jako ta opovrhovaná televize.
Mark Fischer publikoval před časem knihu, která vyšla i
v češtině, pod názvem Kapitalistický
realismus, s podtitulem Proč je dnes
snadnější si představit konec světa, než konec kapitalismu. Ještě
výmluvněji psali o schopnosti kapitalismu inkorporovat za účelem zisku i ty
zdánlivě nejsilnější protesty proti společenskému řádu dneška Adrew Potter a
Joseph Heath v knize (též vydané česky) Kup si svou revoltu.
Dobře se prodávají. Globálně fungující kapitalismus ostatně
nakonec učinil globální celebrity i ze svých největších kritiků, jako je třeba
Slavoj Žižek. Jeho myšlenky, stejně jako
ty Naomi Kleinové nebo Noama Chomského, neživoří někde na okraji zájmu
(kapitalistických) médií a nakladatelství, ale skvěle se masově prodávají.
Kritici systému objíždějí za slušné honoráře přednáškové sály, neignorují je
ani televize. Konformním se tak dnes v případě úspěchu stávají i projevy
té zdánlivě největší nekonformity.
Mnohé hudební festivaly se staly výrazem tohoto trendu.
Jejich cílem už není naplnění hesla
„rock the system“, ale nabídnout návštěvníkům konzumaci zážitků. Ti jsou
celkově „konzumně“ dobře obhospodařeni a mají zažívat co nejmenší nedostatek
komfortu.
Rockové a folkové festivaly nabízejí dnes převážně umělce,
kteří rozhodně už nereprezentují žádnou
výzvu danému systému (ať už svými názory, nebo angažovaností, anebo alespoň
provokativním oblečením či zjevem). A také často dosti krotké diskuze se
známými osobnostmi, které nebouří za svržení systému, ale většinou vykládají
jen to, co je součástí dnešního názorového mainstreamu, do něhož se vejde
opravdu hodně.
Z téměř žádného dnešního festivalu nevzejdou hlasité
výzvy či volání po změně. „Nekonformita“ se vyjadřuje na sociálních sítích,
jakkoliv ve skutečnosti zase jen v konečných důsledcích konformně, protože
jakmile se z jakékoliv nekonformity stane trend, kapitalismus z ní
udělá masový produkt. Většina mladých lidí dnes vyjadřuje svoji „identitu“
nikoliv tím za koho nebo proti čemu bojuje, ale koho „lajkuje“, koho poslouchá,
na jaké filmy chodí.
Jakmile se ujme něco nového, třeba v oblečení či
jazyku, co vypadá zpočátku originálně, můžeme si být jistí, že za pár měsíců to
budou dělat skoro všichni. A otázkou je, zda se z toho začarovaného kruhu
dá nějak uniknout.
Rozšířený pocit, že asi nikoliv, že vlastně neexistuje
alternativa k velmi pružnému systému, který dnes obepíná celý svět, dává vzniknout
apokalyptickým předpovědím, které se ovšem též, jakmile upoutají pozornost
většího počtu lidí, stanou komoditou nebo se je snaží někdo masově využít (
nebo zneužít) v politice. „Colours of Capitalism“ se prostě momentálně
zdají být barvitější než představivost i jeho největších odpůrců.
Deník Referendum, 24.7.2017