Katalánské referendum o nezávislosti vyvolalo
krizi nejen ve Španělsku, ale do jisté míry v celé Evropské unii.
Představitelé evropských institucí si nejsou úplně jistí, jak reagovat. Měli by
spíše lidově řečeno „držet basu“ s Madridem, anebo by měli—i ve světle
násilí použitého proti hlasujícím Kataláncům—volat po nějakém rozumném, oběma
stranami sporu vyjednaném řešení katalánských nároků na nezávislost?
Evropští lídři se dostali do této situace i
proto, že EU nemá žádný mechanismus, jenž by ji pomohl produktivně řešit volání
některých etnicky či národnostně definovatelných regiónů po oddělení od členského
státu, jehož dosud byly součástí. Absence takového mechanismu v evropských
smlouvách je stejně podivná, jako je absence fungujícího mechanismu, který by
EU umožnil vyloučit ze svých řad stát, který porušuje základní principy, na
nichž je Unie vystavěná.
Je přitom už delší dobu zřejmé, že stále větší
integrace, v jejímž rámci se jednotlivé národní státy dobrovolně zbavují
částí své suverenity ve prospěch Unie, bude vyvolávat i opačný trend: tedy
snahy některých regiónů, které historicky mají vlastní národní nebo etnickou
identitu, ale v období budování evropských národních států, zejména v 19. století, takříkajíc „uvázly“ v nitru některého
z nich, se osamostatnit.
Nemusí přitom jít zároveň o hnutí proti EU,
spíše naopak. Unie, která oslabuje dříve suverénní národní státy tím, že se
sama stává jakýmsi superstátem, se může oprávněné jevit některým regiónům
v Evropě jako společný domov, k němuž už nepotřebují mezistupeň
v podobě členského státu, v němž se cítí být uvězněny.
Leckdo samozřejmě namítne, že kdyby si
nezávislost na některých členských státech takříkajíc vydupaly všechny regióny,
které mají vlastní národní nebo etnické cítění, stane se z EU složitě
fungující mozaika několika desítek entit, mezi kterými by byly na jedné velké
státy (které se nerozpadly, protože nemají separatistická hnutí), a na druhé
straně nově vzniklé ministáty.
Ti, kdo se inspirují kupříkladu fungováním
americké federace, by ale mohli namítnout, že dost záleží na zvoleném ústavním
uspořádání v rámci Unie složené z desítek států. V USA nepůsobí
žádné problémy, že na jedné straně je členem obrovitá Kalifornie, a na straně druhé
malinký Rhode Island.
To je ale samozřejmě spíše hudba budoucnosti,
odvislá od toho, zda se EU vydá někdy cestou skutečné federalizace. Jako
naléhavější se jeví diskuze o mechanismu, který by zamezil tomu, co vidíme dnes
ve Španělsku. Jinými slovy: EU by nejen měla mít jasná pravidla upravující
podmínky, které musí separatistický región splnit, aby se civilizovaně oddělil
od daného státu (jakož i pravidla pro legální rozdělení nějakého členského
státu), ale měla by se také společně dobrat toho, jakým způsobem přejdou na
nový stát, členská práva v EU. Současný stav, v němž by musel nový
stát jednat znovu o svém členství, je anachronismus, vezmeme-li v úvahu,
že v rámci státu, od něhož se oddělil, daný región už v Unii byl.
EU by se tedy jako celek měla pokusit dohodnout
na pokud možno co nejméně bolestných pravidlech státních rozvodů. V současnosti,
v níž si národní státy, jakkoliv oslabené přenosem částí své suverenity na
Brusel, dál poněkud anachronicky žárlivě hlídají svojí celistvost, samozřejmě zní taková výzva poněkud nerealisticky.
Jenže bez vytvoření srozumitelných evropských pravidel
pro situace, jaká nastala nyní ve Španělsku, si EU koleduje o vleklé krize,
pokud se bude chtít dál integrovat. Jak už bylo řečeno, další integrace totiž
bude zároveň povzbuzovat na úrovni některých členských států
separatistické tendence.
ČRo Plus, 9.10.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>