Při prvním pohledu na výsledky českých voleb
do Poslanecké sněmovny by se mohlo zdát, že na jedné straně jasné vítězství
hnutí ANO Andreje Babiše, které získalo téměř 30 procent hlasů, a na straně
druhé relativně hubené výsledky dalších osmi stran, které se dostaly do
Sněmovny, umožní rychlé vytvoření stabilní vlády pod taktovkou Babiše. Ve
skutečnosti se Česká republika ocitla v dalším politickém patu.
Důvodů je několik. Ačkoliv takzvané
nesystémové strany—ANO, komunisté a Strana přímé demokracie Tomia Okamury—mají
společně většinu 115 křesel ve dvousetčlenné Sněmovně, jen těžko se budou
domlouvat na společné vládě. Nejsou totiž z téhož antisystémového těsta.
Okamura stojí v čele extrémistického,
polofašistického hnutí, KSČM zůstává krajní levicí se silným nacionalistickým
étosem. Babiš vede naopak hnutí, které chce pragmaticky modernizovat zemi, jakkoliv
Babiš neoplývá úctou k liberální demokracii. Všechny tři anti-systémové strany
tedy sice spojuje jistá neúcta k demokracii, ale jinak mají jiné cíle.
Nezdá se, že by jejich problematické postoje
k tomu, jak má fungovat systém liberální demokracie, byly při rozdílnosti
ostatních programových priorit dostatečným tmelem, který by je dokázal spojit
ve vládní koalici nebo alespoň v podpoře pro menšinovou vládu hnutí ANO.
Okamura navíc stejně jako většina lídrů demokratických stran opakuje, že jeho
hnutí nemůže být ve vládě s trestně stíhaným Babišem.
Nesourodý je ovšem také peloton ostatních
šesti demokratických stran. Některé z nich, jako kupříkladu lidovci, Hnutí
starostů a nezávislých nebo TOP 09 jsou těsně napravo od politického středu,
přičemž všechny mají pozitivní vztah k evropské integraci i přijetí eura.
Občanští demokraté jsou sice též pravicoví, ale neshodnou se s těmito
stranami ve svých pohledech na EU. Sociální demokracie je levicová, zatímco
Piráty lze popsat jako víceméně pravicovou liberální stranu s nádechem
anarchismu.
Vytvořit z tohoto názorového vějíře
jednotnou opozici bude stejně těžké, jako by bylo těžké vytvořit jednotnou
vládní koalici z ANO, KSČM a SPD. Vzhledem k tomu, že i všechny
demokratické strany tvrdí, že nepůjdou do koalice vedené přímo trestně stíhaným
Babišem, mohla by vzniknout stabilní koalice mezi jednou či dvěma z nich a
ANO jen za předpokladu, že by Babiš sám nestál v čele vlády.
Českou povolební scénu tedy čekají těžká
jednání o vládě, přičemž k vytvoření stabilní vlády nepřispěje zřejmě ani
prezident Zeman, který je spojencem Babiše, a
nebude tedy brán příliš vážně ostatními stranami. Výsledkem složitých
jednání nakonec může být pokus vytvořit menšinovou vládu ANO, která by
spoléhala na to, že pro své jednotlivé kroky najde v roztříštěné opozici
podporu u jednotlivých stran.
I při vytváření takové vlády by ale hrály
negativní roli Babišovy kauzy. Jinými slovy, pro ANO by možná bylo těžké najít podporu už jen pro tichou
podporu jeho menšinové vlády při hlasování o důvěře.
Vedle úspěchu nesystémových stran a hnutí je
dalším hlavním poselstvím českých voleb fiasko levice. Zdá se, že zejména ANO
„vyluxovalo“ část elektorátu jak ČSSD,
tak KSČM. Získat tyto voliče zpět nebude pro obě strany snadné, protože
evidentně ve světle různých nových výzev a obav odsunuli svoje
ekonomicko-sociální zájmy na druhou kolej a dali přednost představě, že je může
lépe ochránit vláda silné ruky ve státě spravovaném jako rodinná firma.
Obě strany přitom téměř nemají mladé voliče.
Nemají tedy ani odkud čerpat nové voliče, kteří by nahradili ty, co přešli
k Babišovi nebo Okamurovi, anebo ty, kteří postupně odcházejí kvůli
vysokému stáří. Budoucnost české levice tak spíše začíná připomínat její pád do
nicoty v Polsku a Maďarsku, než to, co se podařilo na Slovensku Robertu Ficovi
a jeho straně Smer.
Pravda Sk, 25.10.2017
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>