Pokud budeme měřit tím, co se ta která strana snaží
ideově i stylem svého vystupování kolektivně vyzařovat, v každé straně se
vyskytují politici, kteří do ní evidentně nepatří. Někteří takoví politici
dosáhnou zásluhou svého charismatu či pracovního nasazení i významného
stranického postavení, což ovšem může být pro stranu dosti kontraproduktivní.
Takoví politici se vyskytují ve všech demokraciích. Američtí
Republikáni by o svých trampotách s kukačkou Trumpem ve svém hnízdě mohli
vyprávět. Pokud jde o českou politiku, autor tohoto textu si zde dovoluje
nabídnout svůj krátký subjektivní seznam nejkřiklavějších příkladů politiků,
kteří zjevně patří do jiné strany, než do té, ve které právě jsou.
Začít lze třeba Jiřím Dolejšem z komunistické
strany. Svým vystupováním, vyjádřeními i texty, které pravidelně píše do Deníku
Referendum, je to spíše sociální demokrat. Ne že by ČSSD byla modelem
demokratické levice, ale zkostnatělá, nacionalistická KSČM je přeci jen o
stupínek níž, o její minulosti nemluvě. A proč se Dolejš dokonce nechá fotit na
volebních billboardech s neostalinisty, jako jsou Marta Semelová nebo Josef
Skála, je učiněná záhada.
Dalším je Jiří Čunek. Ačkoliv je často vykreslován jako
tradiční lidovec, jeho xenofobní názory na etnické i společenské menšiny, na
ženy či migranty, by mnohem lépe „slušely“ nějaké krajně pravicové straně. Jeho
pojetí politiky coby bezhodnotové technologie moci by se zase dobře vyjímalo
třeba v ANO, s nímž by ostatně, na rozdíl od vedení strany, rád spolupracoval.
Václav Klaus ml. se zdá být členem ODS především ze
sentimentálních důvodů, neboť stranu zakládal jeho otec. Jinak je těžké
pochopit, co v dnešní ODS, vedené umírněně konzervativním profesorem
politologie, dělá politik, jehož extrémní názory se překrývají ze všeho nejvíc
s okamurovci, nebo by se dobře vyjímaly v nějaké české verzi Alternativy
pro Německo.
Liberálně-konzervativní TOP 09, která si zakládá na otevřenosti
a svých prozápadních postojích, má pro změnu ve svých řadách Jitku Chalánkovou,
která ve svém umanutém boji proti norskému Barnevernetu vystupuje ze stále více
extrémních a nacionalistických pozic, které jsou v ostrém rozporu
s tím, co se snaží reprezentovat strana.
To sociální demokracie má doslova přehršli politiků,
kteří svým názorovým vybavením žádnými sociálními demokraty nejsou. Mnohé kdysi
Miloš Zeman pozval z údajného „vandru“ zpět domů, do ČSSD–včetně republikánů,
kteří byli prý jen „zdivočelými sociálními demokraty.“ Jejich „ochočení“ se ale
jaksi ne ve všech případech plně zdařilo.
Co mají kupříkladu Vítězslav Jandák nebo Stanislav Huml
společného se sociáldemokratismem, je těžko zodpověditelná otázka. A to má
strana i onačejší kádry, jejichž názory by se skvěle vyjímaly v SPD nebo
Dělnické straně. Místostarosta Bohunic Milan
Hrdlička z ČSSD přirovnal migranty ke
slimákům, poslankyně Pavlína Nytrová zase proslula svými nevybíravými útoky proti
homosexuálům.
Na druhém konci spektra má ČSSD ve svých řadách několik
levicových liberálů, jakým je třeba je Jiří Dienstbier, kteří jsou
v dnešní, svým étosem spíše národně socialistické straně, zcela ztraceni. A
pak má ve svých řadách také početnou skupinu čistých technologů moci, kteří by
se nepochybně lépe uplatnili kupříkladu v politické firmě zvané ANO.
Ostatně takový Jiří Zimola se svým obdivem k Andreji Babišovi ani netají,
a není v ČSSD sám.
<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“Cambria Math“;
panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4;
mso-font-charset:1;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:0 0 0 0 0 0;}
@font-face
{font-family:Calibri;
panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4;
mso-font-charset:0;
mso-generic-font-family:auto;
mso-font-pitch:variable;
mso-font-signature:3 0 0 0 1 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin-top:0cm;
margin-right:0cm;
margin-bottom:8.0pt;
margin-left:0cm;
line-height:107%;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:11.0pt;
mso-ansi-font-size:11.0pt;
mso-bidi-font-size:11.0pt;
font-family:Calibri;
mso-ascii-font-family:Calibri;
mso-ascii-theme-font:minor-latin;
mso-fareast-font-family:Calibri;
mso-fareast-theme-font:minor-latin;
mso-hansi-font-family:Calibri;
mso-hansi-theme-font:minor-latin;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-bidi-theme-font:minor-bidi;}
.MsoPapDefault
{mso-style-type:export-only;
margin-bottom:8.0pt;
line-height:107%;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Pokud jde o ANO, to nevyzařuje nic uchopitelného, kromě
názorů svého předsedy a majitele. Hlavním předpokladem pro členství je
oportunismus a loajalita k majiteli, což
naprostá většina Babišova politického komparzu splňuje. Přesto se i zde
najde prominentní člen, který jako by do ANO nepatřil– Martin Stropnický. Proč
právě tento muž, který je názorově umírněný, prozápadní a charismatický, slouží
Andreji Babišovi? Mnohem lépe by souzněl kupříkladu s TOP 09, zvlášť nyní, když
změnila svoje vedení. Možná se to od něj
jednou dozvíme.
Novinky, 21.12.2017