Je historickým paradoxem, že
zatímco takzvané tradiční strany se po více než čtvrtstoletí marně snažily
vymazat politickými prostředky komunistickou stranu z politické mapy České
republiky, podaří se to nakonec možná šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi. Tedy
politikovi, před jehož údajně antidemokratickými choutkami tradiční strany též
varují, ale z poněkud jiných důvodů než v případě komunistů.
Analýzy volebních výsledků ukazují,
že Babišovi se podařilo od voleb v roce 2013 přetáhnout do svého tábora
nemalý počet komunistických voličů. Podpora pro KSČM se ve volbách v roce
2017 smrskla na polovinu, a strana se v posledních průzkumech potácí na
hranici volitelnosti.
Zatímco moralizující
antikomunismus, jakož i vzývání liberální demokracie, v podání tradičních stran
na voliče KSČM příliš neúčinkovaly, Babišův příslib vlády silné ruky, opřený o
morální relativismus ve vztahu k minulosti, a kombinovaný se sociální
štědrostí vůči starší generaci, evidentně na voliče KSČM skvěle funguje.
Zdecimovaná KSČM se po volbách nakonec
rozhodla, že hlavního strůjce svého politického úpadku podpoří v jeho
snahách sestavit většinovou vládu. Neučinila tak rovnou při prvním Babišově
pokusu o sestavení vlády, ale vyjádření lídrů strany nenechávala nikoho na
pochybách, že komunisté chtějí využít skutečnosti, že tradiční strany odmítají
jít s trestně stíhaným Babišem do vlády k tomu, aby si v druhém
pokusu o sestavení vlády ukrojili po mnoha letech vynucené abstinence svůj
krajíc z bochníku moci a vlivu na
chod země.
Jenže Babiš jim v posledních
týdnech tento plán nijak neusnadňuje. K možným výtkám ze strany skalních
komunistů (kteří po odchodu těch vlažnějších do Babišova tábora, ve straně
začínají převažovat), že strana, která založila svoji identitu na obraně
proletariátu, je nyní ochotná dláždit cestu k většinové vládě miliardáři,
se přidaly i rozpaky nad Babišovou zahraničně-politickou orientací.
Ten se totiž evidentně rozhodl, že
jistý nedostatek demokratické legitimity doma, jakož i negativní dopady svého
trestního stíhání, se pokusí neutralizovat silným příklonem k Evropské
unii a Severoatlantické alianci. Symbolicky svoji prozápadní orientaci stvrdil
nejprve souhlasem s vyhoštěním tří ruských diplomatů z České
republiky coby aktu solidarity s Velkou Británií, kde byl ruským nervovým
plynem otráven bývalý ruský agent. A následně pak souhlasem s vydáním
ruského hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států.
Tradičně proruští a spíše
protizápadní komunisté zuří, vyhrožují i stažením své podpory pro Babišovu
druhou vládu, ale hrají se slabými kartami. Pokud by tak učinili, může
zdecimovaná strana přijít o posty, které už získala kupříkladu
v Poslanecké sněmovně, jakož i o posty v dozorčích radách státních
podniků i dalších institucích, které je Babiš ochoten jejich mocenské věrchušce
výměnou za podporu nabídnout.
Pokud by se KSČM nakonec odhodlala
k radikálnímu gestu a Babišovu vstřícnost k USA, NATO a Evropské unii
chtěla potrestat stažením podpory pro vládu, nedá se zaručit, že se k ní
její voliči vrátí. Ba je dokonce možné, že v případných předčasných
volbách strana ještě více ztratí a bude bojovat o holé parlamentní přežití,
protože Babišova štědrost vůči důchodcům, kteří tvoří většinu komunistického
členstva i elektorátu, může nakonec hrát ve volbách větší roli než ideologická
dogmata.
KSČM je tedy v dokonalé pasti.
Pokud bude pokračovat v podpoře Babiše, bude stále zřejmější, jak moc jde
vůdcům strany především o to, aby si při pokračujícím úpadku strany zajistili
nějaké prebendy. A pokud spolupráci s Babišem, kterého KSČM svoji ochotou
podpořit jeho vládu legitimizovala, přeruší, nemá strana žádnou záruku, že se
její voliči z ochranného náručí štědrého a silného vůdce, navíc bývalého
komunisty, vrátí.
ČRo Plus, 4.4.2018