Prezident Zeman nepojede na zasedání Valného shromáždění
OSN, protože vše podstatné prý už řekl. Jelikož nedávno mlčel i u příležitosti
50. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy v Československu, někteří jeho
kritici se začali radovat, že možná vše podstatné řekl už i doma, takže budeme
ušetřeni jeho mediálních vystoupení.
Jenže prezident tyto naděje pohřbil na setkání
s českými velvyslanci. Většinu „podstatného“, co velvyslancům sdělil
k zahraniční politice, včetně odmítání protiruských sankcí, už jsme od něj
mnohokrát slyšeli, takže možná měl použít stejná kritéria, která nyní aplikuje
na svá vystoupení na světových fórech, a raději mlčet. Ušetřil by nás tak dalšího
ze svých „bonmotů“, které budou v dílech historiků o něm jednou nepochybně
dokumentovat jeho dosti smutný lidský i intelektuální sešup v posledních
letech jeho politické kariéry.
K velvyslancům pronesl v podobě jakési vsuvky
totiž i následující: „Jsem
přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna
nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České
novináře se zatím vyhubit nepodařilo.”
Pan prezident není znám tím, že by si ověřoval fakta,
takže velkoryse ponechme stranou, že blboun nejapný nežil na Madagaskaru, ale
na Mauriciu. Jeho oficiální název je dronte mauricijský, a je též znám jako
dodo, což je zkratka z latinského didus ineptus.
Jelikož byl vyhuben už před třemi stoletími, a české jméno
blboun nejapný mu bylo zřejmě přiřčeno nikoliv kvůli jeho blbosti, ale spíše
kvůli nám dosti nepochopitelnému, ba nejapnému nedostatku strachu z lidí,
o skutečné úrovni jeho inteligence toho moc nevíme. Což komplikuje případné
snahy dopátrat se toho, jak (ne)inteligentní jsou podle pana prezidenta vlastně
čeští novináři.
Jelikož se okolo této nepřesnosti mohou rozvinout vášnivé
debaty, je možné, že pan prezident bude muset opět pověřit svého mluvčího, aby
do celé věci vnesl jasno. Může to být ovšem stejně těžká práce jako hledání
jistého neexistujícího Peroutkova textu „vlevo dole“, protože ho tam prostě pan
prezident viděl. My můžeme mluvčímu jen doporučit, aby se svému šéfovi
tentokrát vzepřel alespoň v tom, že nebude marnit čas hledáním odpovědi na
Madagaskaru.
Jelikož se v
českém označení vyhynulého ptáka vyskytují dvě slova, „blboun“ a „nejapný“,
přestaňme se na okamžik věnovat slovu „blboun“, které asi pan prezident měl
zejména na mysli, když chtěl zase jednou urazit české novináře, a zaměřme se na
slovo „nejapný.“ To nás totiž pěkně přenese k druhé větě
v prezidentově bonmotu, která zní, že „české novináře se zatím vyhubit
nepodařilo.“
Jakkoliv pan prezident nejspíš pronesl tuto druhou větu
v mírné nadsázce (neboť jistě nechce být obviňován z nabádání ke
genocidě proti skupině obyvatel), nelze než konstatovat, že jde i tak o
nejapnost. Někteří novináři na sociálních dokonce tvrdili, že šest měsíců po
vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka je to výrok přímo nechutný.
Zatímco tedy prezident zjevně klade v přirovnání
českých novinářů k vyhynulému ptákovi zásadní důraz na jeho blbost, (která prý
po právu vedla k jeho vyhubení), mnoho lidí bude po posledním bonmotu
prezidenta klást ve vztahu k hlavě státu naopak zásadní důraz na slovo „nejapný“.
My můžeme pouze dodat, že úroveň inteligence opravdu nejapného
člověka může být po právu obestřena
stejnými pochybnostmi jako inteligence dávno vyhynulého blbouna.
Novinky, 31.8.2018