Předseda Senátu jako symbol

Politické tahanice okolo volby předsedy Senátu začínají
poněkud rozmazávat symboliku, která se s horní komorou parlamentu v dnešní
politické situaci pojí. Tou je v jedné rovině role Senátu coby hráze proti
pokusům populistických subjektů, které značně posílily ve sněmovních volbách,
měnit účelově Ústavu a volební zákonodárství.

V rovině druhé se Senát stal jakousi důstojnou
alternativou vůči rádoby „lidové“, ale v realitě často dosti pokleslé
politice současného Hradu. Dosavadní předseda Milan Štěch se tak, možná trochu
nechtěně, stal mezi nejvyššími čtyřmi ústavními činiteli tím, kdo je
v kontrastu s prezidentem (ale i premiérem) představitelem té části
veřejnosti, která si s výkonem nejvyšších ústavních funkcí spojuje důstojnost.

Když nyní nejsilnější senátní kluby místo dohody, která by
reflektovala výše zmíněná kritéria, začínají uvažovat, že svého kandidáta prosadí
s pomocí zákulisních dohod silou, riskují, že prestiž Senátu klesne.

Což o to, všichni zvažovaní kandidáti jsou slušní politici,
ale ne s každým se pojí výše zmíněná symbolika. Kandidát ODS Jaroslav
Kubera je sice nejznámější, ale nereprezentuje potřebný lidský a  politický distanc od prezidenta i premiéra. I
jeho žoviálnost, jakkoliv občas zábavná, se stylu obou politiků podobá.

Kandidát Starostů a nezávislých Jan Horník by byl asi
předsedou „důstojnějším“, ale je vzhledem ke své relativní neznámosti bohužel politicky
lehká váha. Což je jeho hendikep nejen ve srovnání s Kuberou, ale dokonce
i s čerstvě zvolenými senátory, kteří se v lednu účastnili
prezidentského klání.

S Kuberou se v tomto ohledu nemůže úplně rovnat
ani kandidát lidovců Václav Hampl, ale na rozdíl od něj (i Horníka)
reprezentuje coby bývalý rektor Karlovy univerzity mnohé z toho, co lidé
nenalézají u současného prezidenta a premiéra. Ač je lidovecký klub je o
jednoho senátora slabší než kluby ODS a STAN, byl by Hampl mezi dosud
zvažovanými kandidáty nejvýraznějším symbolem současné role Senátu.

Horní komoře by navíc jistě neuškodilo, kdyby místo
politických intrik a handlů, které vidíme v PS, ukázala nadhled a vůli ke
kompromisu. Kdysi to už předvedla, když do svého čela zvolila Petra Pitharta,
který v té době také nereprezentoval nejsilnější senátní klub.

Právo, 5.11.2018

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..