Jednu z prvních
právních norem, které bude posuzovat Senát ve složení vzešlém z podzimních
voleb, je novela zákona o státní službě. Ta už prošla Sněmovnou a má umožnit
snadnější propouštění státních tajemníků a změkčit kritéria pro vstup do státní
služby.
Vezmeme-li
v úvahu, že už existující zákon je dosti benevolentní k různým formám
zásahů politické moci do státní služby ve srovnání s tím, jaké jsou standardy ve
většině členských zemí EU, rýsuje se střet s Evropskou komisí. Pokud
novela bude schválena, je totiž jisté, že pozornosti EK neujde.
Nejen proto, že ta
si snahy některých zemí přizpůsobovat zákony, jako jen o stíní službě,
momentálním politickým potřebám bedlivě hlídá, ale i proto, že se zvedne vlna
hlasitého odporu i u nás doma. Už teď protestují piráti i Odborový svaz
státních orgánů a organizací. Dokonce i ze senátního klubu vládní ČSSD zní, že
většina jeho senátorů novelu nepodpoří.
Důvody jsou nasnadě.
Česká republika má ve vztahu k zákonu o státní službě problematickou
historii. Zákon byl původně přijat v roce 2002 jako podmínka vstupu do EU,
ale hned po vstupu jednotlivé vlády s pomocí parlamentních většin odkládaly
deset let jeho účinnost. Nakonec začal platit od roku 2015, ale v pozměněné
podobě, kterou lze ve vztahu k požadavkům EU nejlépe popsat rčením „vlk se
nažral a koza zůstala celá.“
Onou kozou byla
snaha českých politiků víceméně napříč politickým spektrem uchovat si na státní
správu vliv. Nakonec tak nebylo zřízeno kupříkladu samostatné generální
ředitelství státní správy, ale pouze pozice jakéhosi nejvyššího státního
úředníka, který je zcela nesystémově náměstkem ministra vnitra. A vládě zůstaly
některé nástroje, jak tlačit na odchod státních úředníků, čehož Babišova první
vláda využila v míře větší než malé.
Pouze pozice
státních tajemníků byly od politických tlaků dostatečně odstíněny, což Babišovi
velmi vadilo. Jeho první vláda tak navrhla téměř okamžitě novelu, která by
vyhazovy státních tajemníků usnadnila. Ta vytváří nový systém jejich hodnocení,
který provádí ministři, a v němž je poměrně snadné na základě udělených
„známek“ toho kterého státního tajemníka takříkajíc zlikvidovat.
EK to jen těžko bude
tolerovat. Po sporech ČR s ní ohledně nové evropské směrnice o zbraních
nebo migrační politiky se tak rýsuje další. Nemluvě o tom, že EK nyní také zkoumá,
zda se Babiš coby člen vlády dostatečně oddělil od Agrofertu, který pobírá od
EU nemalé dotace, a zda tedy není v konfliktu zájmů. Pokud dojde EK
k závěru, že je, hrozí krácení dotací.
To nyní hrozí i
kvůli novele zákona o státní službě. Stane-li se tak, budou se mnozí čeští
politici zase jednou rozhořčovat nad tím, že EK strká nos do „našich věcí“. Co
na tom, že už teď dobře vědí, jaká jsou pravidla evropské hry, a že se je snaží
vědomě rozmělnit.
Právo, 15.11.2018