<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:612.0pt 792.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:36.0pt;
mso-footer-margin:36.0pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
Nová strana Václava Klause mladšího,
Trikolóra, si chce „vzít svoji zemi zpět.“ Je to populistický blábol nejnižší
úrovně, a to hned z několika důvodů.
Tak především, zatím „nám“ nikdo naši zemi
oficiálně nevzal. Poslední období, kdy „nám“ ji někdo „vzal“, skončilo
po roce 1989, symbolicky s odchodem sovětských okupačních jednotek.
Není známo, že by Klaus starší, pozdější prezident, který Trikolóru podporuje,
před rokem 1989 (na rozdíl od disidentů v čele s Václavem Havlem, na
nichž dnes nenechá nitku suchou) statečně požadoval, aby nám Sovětský svaz,
nebo obecněji „sovětský komunismus“, vrátil naši zemi zpět.
Když dnes nacionalisté tvrdí, že nám někdo vzal naší zemi, mají zejména na
mysli postupné odevzdávání nebo rozmělňování její suverenity. Poukazují přitom
zejména na nadnárodní integrační entity, jako je Evropská unie.
Je typické, že lhostejnými je nechávají naopak
dopady Klausovy někdejší divoké privatizace z 90. let, v níž byl
vytunelován i leckterý ještě životaschopný český podnik, takže nakonec většina
nejdůležitějších odvětví české ekonomiky buď zkrachovala, nebo se ocitla za
babku v rukou nadnárodních společností, popřípadě firem
s nedohledatelnými vlastníky. Když už nacionalisté chtějí oplakávat údajné
převzetí naší země „cizáky“, bylo by tedy namístě začít spíš u výsledků
transformačního díla Klause staršího, jehož Institut dnes podporuje nejbohatší
český podnikatel Petr Kellner, jenž má—jak symbolické—svoje hlavní
podnikatelské aktivity registrovány v Nizozemsku.
Ale nesmyslnost volání po vzetí si naší země
zpět se dobře vyjeví, i když zůstaneme jen u nadnárodních organizací. Do žádné
z nich jsme po roce 1989 totiž nevstoupili tak, že by nás přepadla nějaká
okupační armáda. Každý takový vstup i pravidla činnosti České republiky v takových
organizacích byly demokraticky odsouhlaseny. Včetně dobrovolného odevzdávání
jistých částí státní suverenity na evropskou úroveň.
Pokud má Trikolóra na mysli, že to zašlo příliš daleko, a že je tedy
třeba, snad opět demokraticky, vzít si suverenitu zpět, měla by se začít
soustředit na vysvětlování nejen toho, jak toho v globalizovaném světě na
konci druhé dekády 21. hodlá dosáhnout, ale co by to znamenalo. Dokonce i Klaus
mladší si přitom uvědomuje, že vystoupení z EU, za které se před časem přimlouval,
by vedlo k výraznému ekonomickému propadu země. Ale to by podle jeho
výroků prý nevadilo, protože bychom si mohli dělat věci po svém. Možná by se
Trikolóra hned na začátku svého působení měla občanů tedy zeptat, zda by jim
takový propad výměnou za to, že si budeme dělat „věci po svém“, nevadil.
Ponechme stranou, že „dělání si věcí po svém“
by mělo své meze dokonce i po vystoupení z EU, pokud bychom nechtěli zemi
vyvázat i z komplikovaného přediva vztahů, které vytvořila
v posledních 30 letech akcelerující ekonomická globalizace. Představme si
naopak, že by si Trikolóra s podporou dostatečného množství voličů „vzala
naší zemi zpět“ a věci bychom si „dělali po svém“.
To je
vskutku „odvážná“ vize v zemi, která zatím neukázala velkou
schopnost si sama úspěšně vládnout, protože trpí upadlou politikou, šlendriánem
ve státní správě a malou schopností modernizovat svoji infrastrukturu i navzdory
nemalému přílivu evropských peněz. Ale možná náprava těchto nedostatků není pro
Trikolóru tak důležitá jako křik o potřebě návratu k tradičním hodnotám,
které „nám“ nebude rozmělňovat dekadencí a migranty prolezlý Západ.
I když i to je ošidné, protože když Klaus ml.
mluví o tradičních hodnotách a rodině, nemůžeme
si být jistí, kterou ze svých tradičních rodin má tento párkrát rozvedený muž na
mysli. Možná by se novináři mohli na konzervativní hodnoty a ctnosti této nové
komety české politiky zeptat jeho bývalých manželek.
Nacionalisté často tvrdí, že teprve kdybychom
měli věci pevně ve svých rukou, mohli bychom ukázat skutečné národní
schopnosti. Je v tom obsaženo jakési echo budovatelského elánu z dob
komunismu, které navíc ignoruje skutečnost, že až do roku 2004, kdy se Česká
republika stala členem EU, žádnou originální a
všemi obdivovanou díru do světa neudělala.
Česká ekonomická transformace, s Klausem
v čele, je dnes na Západě spíše námětem pro studie o vynalézavosti
v různých oblastech ekonomického zločinu a politicky organizovaného „útěku před právníky“, tedy před vládou
zákona. To v podstatě jediné pozitivní, co zůstává mezinárodně obdivováno
dodnes, což byl mezinárodní a humanistický přínos politiky Václava Havla, je u „Klausů
v kuchyni“ naopak předmětem největšího pohrdání.
Je možné, že si Trikolóra ve svém
nacionalistickém zápalu popletla Česko s brexitem zápasící Velkou Británií
nebo se Spojenými státy, které si její současný prezident také „chce vzít
zpět.“ Ponecháme-li stranou, že ani tak velkým zemím to v provázaném
globálním světě moc nejde, a že zejména brexit je ze všeho nejvíc skutečná
politická katastrofa, možná by Klausové mohli nastínit, jak si hodlají vzít zpět
zemi ve středu Evropy, jejíž export směřuje z 80 procent do EU,
z toho z více než 30 procent do Německa.
Nebudou to ovšem nijak vysvětlovat. Jde přeci
v prvé řadě především o snahu privatizovat zemi zpět do rukou Klausovy
rodiny, která se od začátku 90.let, kdy Klausovi aspoň nechyběl jistý reformní
elán, stala už jen symbolem obskurního zpátečnictví.
Aktuálně.cz, 17.6.2019