Po krajských volbách se začalo mluvit jako o reálně možnosti o zformování dvou opozičních koalic. Jednu reprezentují Piráti a Starostové a nezávislí, druhou občanští demokraté, lidovci a TOP 09. A v podobě nového hnutí bývalého lídra Miliónu chvilek pro demokracii Mikuláše Mináře vtrhne na politickou scénu zřejmě i úplně nový subjekt se slušnou nadějí se dostat do Sněmovny.
Způsob, jakým se poměry v české politické opozici projasňují, není bez historické a politické logiky. Koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 by reprezentovala strany, které hrály významnou úlohu v procesu transformace v 90. letech. TOP 09 se sice zformovala až po skončení transformace, ale vznikla odchodem konzervativního křídla z KDU-ČSL a její čelní politici byli s devadesátými lety spojeni.
Piráti i STAN jsou novější uskupení–přinejmenším v tom, že vznikly až po skončení transformačního procesu. Zejména Piráti také reprezentují generační změny v české společnosti. Jejich voličskou základnu, stejně jako členstvo, tvoří mladší lidé.
Voliči, kteří by chtěli volit v příštích sněmovních volbách současné opoziční subjekty, tedy mají na vybranou mezi pravicovými, spíše konzervativními stranami reprezentujícími znovuzrození české demokracie v 90. letech a novějšími liberálními stranami, které jsou více spojeny s post-transformační generací milieniálů, a zejména v podobě Pirátů reflektují i nástup nových technologií a výzvy globalizace.
Minář v prohlášení, jímž oznamuje vstup do politiky, napsal, že česká společnost je zaseknutá v „devadesátkách“, a chce se proti tomu vymezit. Jenže realitu nedefinoval tímto prohlášením úplně přesně: zhruba polovina české společnosti se zdá být „zaseknutá“ spíše v jakési normalizační nostalgii, tedy v osmdesátkách, použijeme-li Minářovo výrazivo. A Babiš těchto nálad postkomunistické části společnosti umně využívá. I proto není náhoda, že vládne s podporou komunistů a ve svém duchu dosti postkomunistické sociální demokracie.
Dá se předpokládat, že možná koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 bude mít o dost těžší práci přesvědčit voliče, že ji mají podporovat jako alternativu k Babišovi, než případná koalice Pirátů a STAN. Příliš mnoho lidí u nás považuje politické projekty, které se pojí s obdobím transformace v 90. letech za věc minulosti. Navíc je to minulost v jejich očích problematická, na níž se dost podílela zejména ODS.
Babiš může útočit na tuto koalici, pravděpodobně dost úspěšně, právě z těchto pozic. Více starostí mu dělají Piráti a STAN. Nejsou to tradiční strany, o nichž s pohrdáním mluví. Dokonce prozradil, že původně chtěl s Piráty spolupracovat. Nyní, když mu dali košem, požadují vyšetření jeho konfliktu zájmů a ukázali v krajských volbách skutečnou sílu, na ně začal útočit jako na bezmála levicové radikály.
Jaké politické karty budou v příštím roce na stole, začíná tedy být jasné. Zároveň je jasné, že i kdyby koalice Pirátů a STAN Babiše porazila, nebo skončila druhá a chtěla ho při formování vlády obejít, bude potřebovat pomoc přinejmenším jedné ze stran, které jsou spojeny s étosem devadesátek. Anebo, pomoc Minářova nového subjektu (pokud uspěje), který, zdá se, se chce od étosu transformačního období odstřihnout.
Máme před sebou tedy možný souboj čtyřech formací: tábora postkomunismu, reprezentovaného Babišem a jeho spojenci; koalice, jejíž kořeny jsou spojeny s obdobím transformace v devadesátých letech; koalice novějších post-transformačních hnutí Pirátů a STAN; a možná i nového hnutí, v jehož čele by stanul politik narozený v roce 1993.
To není špatná nabídka. Poněkud strnulá česká politická scéna se, jak se zdá, dává do pohybu, a to možná se blýská na lepší časy.
ČRo Plus, 8.10.2020