Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se v poslední době několikrát kriticky vyjádřil jak obecně na adresu české politiky, tak konkrétně na adresu premiéra Andreje Babiše, prezidenta Miloše Zemana a ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Na Rychetského se okamžitě snesla sprška výtek jak od některých ze zmíněných politiků, tak od některých novinářů, že si coby vysoce postavený představitel justice má nechat svoje názory pro sebe.
Ve skutečnosti neexistuje žádný důvod, proč by Rychetský nemohl v rozumné míře komentovat politické dění u nás, anebo se kriticky vymezovat kupříkladu proti ministryni spravedlnosti, která navíc není ani jeho nadřízenou. Je vedle své pozice ústavního soudce a funkce předsedy Ústavního soudu i občanem, a pokud nekomentuje kauzy, v nichž Ústavní soud zrovna rozhoduje, není důvod, proč by veřejnost nemohla jeho názory slyšet.
To komentáře některých politiků na adresu Ústavního soudu nebo třeba Nejvyššího státního zastupitelství jsou o poznání problematičtější. Prezident Zeman i premiér Babiš kupříkladu nevybíravě kritizovali rozhodnutí Ústavního soudu, na jehož základě byly zrušeny části volebního zákona. Babiš se dokonce uchýlil k ostrým útokům na samotného Rychetského, ačkoliv Ústavní soud rozhodl o celé věci v plénu a Rychetský nebyl soudcem zpravodajem.
Prezident pro změnu rovnou odebral Rychetskému již udělené vysoké státní vyznamenání, protože prý rozhodnutí jím vedeného Ústavního soudu ve věci volebního zákona ohrozilo bezpečnost České republiky. A ministryně Benešová dokonce tajemně naznačila, že ústavní soudci mohli mít za své rozhodnutí něco slíbeno.
Rychetský je stejně jako zmínění politici ústavní činitelem. Je jmenován na zákonem definované funkční období, což je jeho výhodou kupříkladu ve srovnání s Nejvyšším státním zástupcem, kterého může vláda odvolat.
Zatímco prezident Zeman i premiér Babiš by se, soudě z jejich výroků, Rychetského rádi zbavili, ale nemají k tomu potřebné pravomoci, Benešová svými výroky i hrozbou kárné žaloby, přispěla k tomu, že Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman raději na svoji funkci rezignoval. Přitom ona sama by po svých výrocích, naznačujících bez důkazů korupci mezi ústavními soudci, ve většině demokratických zemí musela okamžitě ve funkci skončit.
Rychetský se nad jejím jednáním zcela po právu pozastavil. Stejně tak neexistuje důvod,proč by se nemohl kriticky vyjádřit k výrokům Benešové i prezidenta, že ve vyšetřování výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích existuje více vyšetřovacích verzí než jen jedna, jak veřejnost ujišťuje vláda.
Ústavní soud, jehož jméno a zájmy hájí, je koneckonců součástí justičního systému země, jehož důvěryhodnost Zeman a Benešová svými výroky zpochybnili. Navíc Ústavní soud a jeho předseda jsou z ústavy v obecné rovině strážci ústavnosti a potažmo demokratických pořádků.
Benešové a Hradu, jehož zástupcem ve vládě Benešová fakticky je, naštěstí schází proti Rychetskému zbraně. Budou se muset spokojit s tím, že po vyštvání Pavla Zemana z funkce Nejvyššího státního zástupce, má v současné ústavní konstrukci prohradní ministryně spravedlnosti velké slovo v tom, koho bude Babišova vláda schvalovat na jeho místo.
Jenže je to Pyrrhovo vítězství, protože právě možnost vlády odvolat a jmenovat Nejvyššího státního zástupce v podstatě podle své libovůle (což v případě předsedy Ústavního soudu naštěstí nejde) znamená, že pokud vybere Benešová někoho příliš okatě spojeného se zájmy Hradu a současné vlády, ta příští ho může bez udání důvodů odvolat. Možná by tedy pro špičky současné moci bylo lepší nahlížet justici méně politicky a utilitárně, než jak to činí.
ČRo Plus, 28.5.2021