Rychlý vzestup nového hnutí Přísaha, které založil bývalý vysoký policejní důstojník Robert Šlachta, je politickým příběhem, který z české politiky po roce 1989 už dobře známe. Veřejně známá osobnost anebo bohatý podnikatel s potřebným charismatem založí pod praporem boje s korupcí politický subjekt, jehož cílem má být vymýtit nemoci české demokracie a nastolit pořádek.
V 90. letech minulého století byli takovým politickým subjektem Republikáni Miroslava Sládka. Když z politiky zmizeli, zažila česká demokracie zhruba patnáctileté období, během něhož kralovaly takzvané tradiční strany. Roli sběrače protestních hlasů, kterou sládkovci plnili, na sebe vzala jedna z nich—Komunistická strana Čech a Moravy.
Další úspěšnou protestní stranou založenou na vůdcovském principu tak byly až Věci veřejné. Strana sice vznikla už v roce 2002, ale v roce ji 2009 ovládl podnikatel Vít Bárta, i když jejím předsedou byl formálně až do roku 2013 Radek John.
Hlavními hesly véček, jak se straně lidově říkalo, byl, jak jinak, boj s korupcí. Stejně jako sládkovci byly Věci veřejné závislé na vůdcovství jediného člověka, přičemž bylo jasné, že pokud by se Bárta z jejího čela poroučel, nemá strana šanci dlouhodobě přežít. Což se stalo v roce 2013.
Ve stejném roce bylo podnikatelem Tomiem Okamurou založeno hnutí Úsvit, které se probojovalo do Sněmovny. I ono fungovalo na vůdcovském principu, takže když byl Okamura kvůli nejasnostem ve financování hnutí vytlačen z předsednické pozice a hnutí následně opustil, bylo skoro jisté, že hnutí nepřežije.
Což se také stalo. Okamura založil hnutí Spravedlnost a přímá demokracie, což je opět vůdcovské hnutí, které sice má formálně vnitřní strukturu a hierarchii, ale bez Okamury nemá šanci přežít.
Na vůdcovském principu založil svoje hnutí ANO i miliardář Andrej Babiš. I on do politiky vtrhnul s protestním motivem boje s korupcí a celkové očisty české politiky. Nabídl širší program než Okamura, což mu nakonec s přispěním účinné komunikační strategie pomohlo vystoupat až do premiérského křesla.
Ač se profiluje jako hnutí, je ANO Babišovým osobním projektem. Kdyby se Babiš z nějakého důvodu musel poroučet z jeho čela, skončilo by podobně jako Věci veřejné po odchodu Bárty.
Jako by u nás nebylo protestních hnutí fungujících na vůdcovském principu dost, založil Václav Klaus mladší v roce 2019 hnutí Trikolóra. I ono bylo fakticky jeho osobním projektem, i ono chtělo napravovat českou společnost. Poté, co se v letošním roce rozhodl rezignovat na předsednickou pozici, zatím politicky přežívá zásluhou předvolební spolupráce s několika dalšími stranami.
Nyní přichází další spasitel—Robert Šlachta. Chce, jak jinak, bojovat s korupcí a nastolit spravedlnost. Hnutí Přísaha je budováno okolo něj, i ono může přežít, jen dokud stojí v jeho čele.
Vznik jeho a dalších protestních hnutí založených na vůdcovském principu vyjevuje nevyzrálost české demokracie. Jisté skupiny obyvatel znovu a znovu hledají spasitele. Často jsou to ti samí, takže se už několikrát spálili. Podle agentury Kantar přecházejí k Přísaze nejvíce voliči ANO a SPD.
I v některých západních demokraciích se občas objeví strana založená na vůdcovském principu. V Nizozemsku to byla strana Geerta Wilderse, v Itálii Mattea Salviniho, ve Francii strany rodiny Le Penů. V jakousi vůdcovskou sektu Donalda Trumpa se mění i Republikánská strana v USA. Lze ovšem argumentovat, že až tito vůdci skončí, nenahradí je na politické scéně ihned nějaký nový rádoby spasitel. To se bohužel o české demokracii zatím říct nedá.
ČRo Plus, 10.6.2021