Průzkumy stranických preferencí v posledních týdnech naznačují mírné posilování hnutí ANO a stagnaci opozičních koalic. Krize způsobená pandemií se zdá být zapomenutá, lidé si užívají odvolání vládních restrikcí. Ekonomiku zatím drží nad vodou finanční injekce vlády–financované na dluh.
Je tedy docela dobře možné, že ač to tak ještě před několika týdny nevypadalo, ANO znovu vyhraje volby, možná dokonce s výsledkem blížícím se třicetiprocentní hranici, kterou atakovalo i při volbách v roce 2017. Nicméně situace po volbách může být dosti odlišná od té v roce 2017.
Spojenec Andreje Babiše prezident Miloš Zeman tehdy využil nejednoty a roztříštěnosti tehdejší opozice k tomu, aby nejprve ustavil menšinovou vládu Babiše coby jasného vítěze voleb, a poté co tato vláda nezískala důvěru, nechal ostatní strany šest měsíců takříkajíc dusit ve vlastní šťávě. Nakonec vidině koaličního vládnutí s trestně stíhaným Babišem podlehla sociální demokracie, zatímco komunisté nabídli vládě podporu, pokud splní některé jejich požadavky.
O čtyři roky později zůstává koaliční potenciál Babiše nadále nízký, takže i když vyhraje volby bude při sestavování vlády opět rozhodovat tlak Hradu na ostatní strany, aby s Babišem jedna nebo dvě přeci jen spolupracovaly. Jenže situace je pro duo Zeman-Babiš méně příznivá.
Obě levicové strany, které v minulých čtyřech letech držely Babišovu vládu při životě, jsou nyní na hraně volitelnosti. Pokud by se do Sněmovny i třeba jen jedna z nich nedostala, výrazně to změní povolební aritmetiku v neprospěch Babiše.
Zdá se sice, že by se Babiš nebránil spolupráci s novým hnutím Roberta Šlachty Přísaha, jenže je zatím otázkou, zda se Přísaha do Sněmovny dostane. A i kdyby ano, nestačil by Babišovi k vytvoření většinové koalice subjekt, který zřejmě ani v nejvíce optimistickém scénáři nebude sahat po dvouciferném zisku.
Případná koalice ANO a Přísahy by se teoreticky mohla opřít o hnutí Spravedlnost a přímá demokracie Tomia Okamury, ale Babiš ví, že by si tím politicky značně ublížil. I na evropské úrovni.
Pokud by tedy hnutí ANO zopakovalo volební vítězství z roku 2017, rozhodnou o podobě příští vlády dva faktory. Ten první se týká celkového počtu křesel koalice Pirátů a Starostů a nezávislých a koalice Spolu.
Pokud budou mít i navzdory Babišově vítězství dohromady nadpoloviční většinu poslaneckých křesel, značně se tím omezí manévrovací prostor pro prezidenta, který naznačuje, že jelikož neuznává předvolební koalice, Babiše by jmenoval coby šéfa strany premiérem, i kdyby jedna z koalic zvítězila. V případě, že by chtěl Zeman opakovat povolební šachy z konce roku 2017 a první poloviny roku 2018, mohou mu obě koalice dokonce pohrozit odvoláním z funkce podle článku 66. ústavy.
Babišovy šance na sestavení vlády budou ale ze všeho nejvíc záviset na jednotném postupu obou koalic. Je téměř jisté, že Hrad i Babiš vyvinou enormní tlak na jednu či dvě z pěti stran, které tvoří obě koalice, aby vládu podpořily. Nedá se vyloučit ani nabídka Babiše, že on sám nemusí být premiérem, což by mimo jiné vyřešilo částečně i jeho problémy s konfliktem zájmů.
Pokud se ale jednotu obou koalic nepodaří rozmělnit, bude povolební situace zřejmě vypadat o dost jinak než po minulých volbách. Zeman sice asi Babiše znovu do premiérského křesla jmenuje bez ohledu na to, zda hnutí ANO skončí první na pásce, ale pokud se do Sněmovny tentokrát nedostanou levicové strany, bude Babiš ve složité situaci. Jisté je, že budeme opět svědky politického představení, které bude vyžadovat pevné nervy, ať už preferujeme jakékoliv řešení.
ČRo Plus, 8.7.2021