Komunistická strana Čech a Moravy je na postupném odchodu, ale dvě události v roce stého výročí založení strany ještě mohou určit, jak bude tento odchod vypadat. Těmito událostmi jsou volby do Poslanecké sněmovny ve dnech 8-9. října a mimořádný sjezd strany, který se má uskutečnit o dva týdny později, 23. října.
Pokud jde o odcházení KSČM jako takové, nezdá se, že by strana s přestárlým členstvem a elektorátem mohla tento trend ještě zvrátit. V minulých letech víceméně ignorovala pokusy přitáhnout k sobě mladší voliče, a musí tedy spoléhat převážně na starší lidi nostalgické po časech před rokem 1989. Jakýkoliv revoluční elán, který komunisty definoval ještě na začátku 50. let minulého století, přitom ze strany vyprchal ještě před pádem komunistického režimu.
KSČM teoreticky vzato měla zmizet vzhledem k demografickým trendům v tvrdém jádru svých voličů z parlamentní politiky už na konci 90. let. Zachránila ji na čas ale skutečnost, že po odchodu Republikánů Miroslava Sládka z hlavního proudu politiky převzala štafetu protestní strany, která už tím, že se její účast ve Sněmovně zdála zaručená, byla náhražkou pro protestní voliče, kteří věděli, že tak nezahodí svůj hlas.
Pomáhaly ji k tomu i strany hlavního proudu. Ty se nikdy neodvážily toho, co kdysi vyzkoušel ve Francii Francois Mitterand, když v roce 1981 přizval komunisty do vlády vedené Lionelem Jospinem. Francouzští komunisté už před tím jednou byli ve vládní koalici se socialisty v roce 1972, ale tehdy koalici poměrně rychle opustili. Po druhém vstupu do vlády ale začali rychle oslabovat–i kvůli sporům uvnitř strany, zda vládní spolupráce je pro stranu, která chtěla kdysi změnit celý systém, vhodná.
KSČM nemusela pokušení vládní účasti čelit, protože český antikomunismus vytvořil atmosféru, v niž se do vlády neodvážili KSČM pozvat ani sociální demokraté. KSČM–ač svým charakterem stále více jen v podstatě usedlá konzervativně-nacionalistická levicová strana–tak dál zůstávala hlavní protestní stranou „mimo systém“, což ji přinášelo pravidelné volební zisky nad deset procent, v roce 2002 pak dokonce téměř 19 procent.
Protestní potenciál strany se ale začal vyčerpávat po světové finanční krizi z roku 2008 a zejména pak po začátku migrační krize v roce 2015. Na scénu vtrhly nové protestní subjekty, organizované navíc na vůdcovském principu, a organizačně těžkopádná, v podstatě konzervativní KSČM, s nimi nemohla soutěžit.
Část jejího protestního elektorátu přeběhla k politickým projektům Tomia Okamury, další část pak začal straně odčerpávat Andrej Babiš poté, co nasměroval svoje hnutí po roce 2015 do levicově populistických vod. Podpora pro KSČM klesla od voleb v roce 2013, kdy získala téměř 15 procent hlasů na zhruba sedmiprocentní podporu v roce 2017.
Strana pod vedením Vojtěcha Filipa pak navíc zaujala zcela pragmatické pozice, a v méně intenzivní podobě udělala to, co kdysi francouzští komunisté: do vlády sice přímo nevstoupila, ale rozhodla se tolerovat výměnou za formální ústupky vládu jednoho z nebohatších českých podnikatelů. V očích radikálněji laděného elektorátu tak zcela popřela komunistickou ideologii, zatímco pragmatičtěji orientovaní voliči usoudili, že je pro ně lepší přejít rovnou k Babišovi.
Před nadcházejícími volbami tak strana stojí před možností, že se poprvé od roku 1989 vůbec nedostane do Sněmovny. I když se pokusila na jaře tohoto roku demonstrativně s Babišem rozejít, průzkumy nenaznačují, že by se k ní voliči začali vracet.
Ještě jedna šance zazářit
Upadající strana není ale úplně bez šance se do Sněmovny těsně probojovat. Mohlo by to znamenat, že bude mít možná poslední šanci stát se jazýčkem na povolebních vahách. Volby mohou skončit faktickým patem mezi dvěma volebními koalicemi současné opozice na jedné straně a ostatními stranami na straně druhé, z nichž, jak průzkumy v současnosti naznačují, může ANO volby vyhrát. Případná podpora KSČM pro hnutí ANO by tak mohla rozhodnout o příští vládě.
Jenže na obzoru je též již zmíněný sjezd strany, který jen těžko zvolí do čela strany politiky, kteří by s Babišem chtěli spolupracovat. Je téměř jisté, že i když se KSČM do Sněmovny těsně probojuje, bude její volební výsledek považován vyzyvateli současného vedení i tak za neúspěch, a tento neúspěch bude spojován se spoluprací s Babišem.
Nicméně sjezd ke straně, možná naposledy, přiláká ke komunistické straně pozornost médií. Souboj se odehraje mezi pragmatickým křídlem vedeném europoslankyní Kateřinou Konečnou a levicovými radikály, k nimž patří Leo Luzar nebo Josef Skála. Do hry o vedení strany mohou vstoupit i jiná jména.
Jisté je, že ať už v KSČM zvítězí umírnění nebo radikálové, podaří se jen těžko zvrátit dlouhodobé trendy. Po komunistické ideologii není poptávka, a i kdyby byla, političtí matadoři, kteří dnes představují stranickou levici, jen těžko budou schopní přilákat nové, mladší voliče.
Voliči, kteří přeběhli k Babišovi, už svoje komunistické přesvědčení dávno vyměnili za přísliby vyšších penzí a bezpečnosti, a pokud by měli v případu kolapsu ANO chtít ke KSČM vracet, vyhovovalo by jim spíše umírněné vedení.
A pak jsou zde protestní voliči, kteří drželi KSČM dlouhodobě „nad vodou“. Ty dnes lákají spíše „ostří hoši“ z SPD, hnutí Volný Blok nebo Trikolóry. A do Sněmovny navíc možná vstoupí další vůdcovský subjekt s protestním nádechem, v podobě Přísahy Roberta Šlachty.
Poslední bitva
Bitva, která se v KSČM blíží, tedy už jen těžko bude vítězná. Půjde už jen o to, která ze stranických klik bude kontrolovat finance, které straně poplynou ze stání kasy, i když se nedostane do Sněmovny, ale získá více než 3 procenta hlasů. Těm skromnějším ve stranickém vedení může stačit i příspěvek 100 korun za každý hlas, který strana získá, pokud se přehoupne přes 1,5 procenta voličské podpory.
KSČM už nějakou dobu je jen formou politického podnikání. A ani případný úkrok do leva na tom zřejmě nic nezmění.
KSČM tak bude pomalu ale jistě směřovat tam, kam komunisté dlouho posílali svoje politické a třídní nepřátele: do propadliště dějin. Že se tak může stát v rok stého výročí existence komunistické strany u nás je pro stranu smutně symbolické.
Deník Referendum, 13.8.2021