Po jmenování vlády Petra Fialy se hnutí ANO přesune do role hlavní opoziční strany. Bude to role pro hnutí nezvyklá, protože do politiky vstoupilo jako druhá nejsilnější vládní strana v roce 2013 a v posledních čtyřech letech stálo jako nejsilnější česká strana v čele vlády.
Přesun ANO do opozice může být složitý i proto, že je to v mnoha ohledech–i osm let od vstupu do nejvyšších pater české politiky–hnutí jednoho muže, miliardáře Andreje Babiše. Ten v posledních třiceti letech působil výlučně jako vrcholový manažér—v čele svých firem, jako ministr financí i jako premiér. Role opozičního politika je pro něj neprobádaným politickým územím.
Z toho, jak se hnutí ANO zformovalo a doposud fungovalo, vyplývá, že jeho efektivita coby nejsilnějšího opozičního subjektu bude hodně záviset na Babišově osobním nasazení. Pokud by kupříkladu usoudil, že když nyní nemá exekutivní funkci, měl by se více věnovat svým firmám, které po dobu svého angažmá ve vládě přesunul do svěřeneckých fondů, bude mu na roli šéfa opozice zbývat méně času.
Pokud se ale Babiš bude věnovat roli opozičního lídra naplno, nebude to s ním mít vládní koalice lehké. Odcházející premiér má přes všechny svoje nedostatky schopnost mířit do černého, když kritizuje svoje oponenty.Ač jsou jeho argumenty občas demagogické, a někdy dokonce hraničí s výmysly, ukázaly se být během jeho pobytu v politice často efektivní.
Jistou výhodou pro něj navíc může být, že jeho hnutí působí jako zesilovač bez velkých šumů, protože všichni politici ANO hrají podle Babišovy partitury.
Ochutnávku jsme dostali nedávno, když se nový poslanecký klub ANO pokoušel prosadit do postu předsedy Poslanecké sněmovny Karla Havlíčka. Poslanci ANO vystupovali s podobnými proslovy, které byly sice občas demagogické, ale dohromady vytvářely dojem semknutosti a akceschopnosti.
Vzhledem k tomu, jaké problémy čekají na novou vládu, bude mít Babiš pro svou opoziční roli i řadu silných témat. Vládní koalice může jeho útoky v tomto směru úspěšně odrážet, jen když dokáže veřejnosti vysvětlovat, že mnohé z těchto problémů zdědila od Babišovy vlády. Jenže to bývá vzhledem k často krátké paměti voličů problém.
Jedním ze zásadních dilemat pro Babiše coby lídra opozice bude, zda bude kandidovat na prezidenta. Pokud by totiž uspěl, paradoxně by to nejspíš oslabilo jeho hnutí, protože v roli prezidenta by jen těžko mohl dál hrát roli lídra ANO. Pokud by v čele ANO stanul někdo jiný, jen těžko by mohl Babiše plně nahradit.
Ještě větším rizikem pro ANO by byl Babišův neúspěch v prezidentském klání. Návrat do role hlavního mluvčího opozice a efektivního stranického lídra po již druhé porážce v krátké době by mohl být značně problematický.
Mnohé se pro hnutí ANO může též odvíjet od toho, zda Babiš ustojí svoje osobní problémy včetně vyšetřování kauzy Čapí hnízdo nebo zájmu amerických a francouzských úřadů o jeho počínání v kauze Pandora Papers. Pokud by se kvůli nim musel na čas z politiky stáhnout, ANO coby strana jednoho muže oslabí.
Vyloučit se nedá ani úplný odchod Babiše z politiky. Opoziční role ho může coby člověka s manažérskými instinkty přestat bavit, nebo může být z politiky donucen se stáhnout, pokud pro něj nebude příznivý vývoj v různých kauzách, kterým čelí.
Je téměř jisté, že hnutí ANO by odchod svého stvořitele nepřežilo. Na české politické scéně by to mohlo vyvolat zajímavé voličské přesuny, protože ANO k sobě momentálně váže zhruba 30 procent voličů. Ti by si začali hledat nový politický domov. A rozpad hnutí ANO by také nepochybně značně oslabil soudržnost rodící se vládní koalice, jejímž nejdůležitějším svorníkem byl a je souboj s Babišem.
ČRo Plus, 18.11.2021