České předsednictví Evropské unie začne za čtyři měsíce. A jen málo z toho, co si vláda plánovala jako svoje priority pro předsednictví, bude možná aktuální ve světle ruské invaze na Ukrajinu.
Existují samozřejmě dlouhodobé cíle Evropské unie, jako je boj s klimatickými změnami, které se přetavily do debat o takzvaném zeleném údělu. Ty nelze kvůli válce na Ukrajině, či tomu, co po sobě tato válka v době českého předsednictví zanechá, opustit. Jenže i takové zásadní otázky krize na Ukrajině poznamená.
Je dost pravděpodobné, že se EU bude kvůli sankcím namířeným na Rusko potýkat se strmě rostoucími cenami plynu a ropy. A nedá se vyloučit, že za určitých okolností budeme čelit úplnému přerušení dodávek plynu a ropy z Ruska.
Taková situace bude vyžadovat celou řadu nových opatření na evropské úrovni, a Česká republika by měla už nyní intenzivně začít spolupracovat s nynější předsednickou zemí EU, Francií, jakož i se zemí, která Českou republika v předsednické roli vystřídá v první polovině roku 2023, Švédskem, na hledání nejvhodnějších řešení.
Česká vláda se přitom bude muset vyhnout pokušení stát se advokátem zdánlivě přímočarých a jednoduchých řešení: odstavení „zeleného údělu“ na vedlejší kolej, dočasného návratu k uhelným elektrárnám, či posunutí zvažovaného konce používání spalovacích motorů v autech za rok 2035. Všechny tyto reakce na nadcházející energetickou krizi jsou bohužel hluboce zakódovány v české politice, která v debatách o reakcích na globální klimatické změny není součástí hlavního proudu evropského myšlení.
Energetická krize, kterou lze v souvislosti s rukou agresí očekávat, může Evropě nabídnout šanci akcelerovat přechod na alternativní zdroje energie. Je téměř jisté, že některé země budou takový postup obhajovat, a předsednictví České republiky může snadno vykolejit, pokud nebude na takovou diskuzi připravená, a nebude ji tedy schopná smysluplně moderovat.
Důležitá bude role předsednické země i ve snahách Unie zajistit alternativní dodávky plynu a ropy z jiných zemí než Rusko. Odstřihnout se energeticky od Ruska může být jedním z hlavních cílů EU bez ohledu na to, zda Rusko samo dodávky plynu a ropy v odvetě za sankce přeruší, anebo zda se k jejich omezení rozhodne EU sama.
Sankce a bezpečnost
Předsednická země EU bude v druhé polovině tohoto roku operovat ve značně změněném mezinárodním prostředí, než v jakém česká vláda plánovala operovat ještě před měsícem. Součástí tohoto prostředí bude rozsáhlý systém sankcí vůči Rusku, přičemž předsednická země bude hrát spolu s Evropskou komisí důležitou roli v monitorování a vyhodnocování dopadů těchto sankcí, které budou mít zpětné dopady i na země EU.
Po ukončení vojenské fáze ruské agrese bude EU v neprobádaném terénu. Pokud Rusko Ukrajinu vojensky obsadí, je jisté, že se začne pokoušet v rámci „normalizace“ situace v této zemi „normalizovat“ nový stav věcí i na mezinárodní scéně. Součástí tohoto úsilí by nepochybně byla i snaha uvalené sankce otupit.
Jinými slovy, v případě, že Rusko na Ukrajině vojensky zvítězí, a dosadí tam loutkový režim, je téměř jisté, že rozehraje komplexní mezinárodní hru, jejímž terčem bude i předsednická země EU, coby politický aktér určují agendu EU.
Pokud Rusko naopak svoji invazi na Ukrajině pod tlakem sankcí nebo kvůli změně v čele země ukončí, bude EU muset čelit celé řadě jiných politických a bezpečnostních výzev. Je jisté, že by se v takovém případě spustila jednání s Moskvou o tom, jak dále postupovat. V západních demokraciích by se vedla intenzivní debata, do jaké míry změně v Rusku, nebo alespoň v ruském chování vůči Ukrajině, důvěřovat, a jak na ni reagovat.
I v tomto případě bude mít předsednická role EU důležitou roli. Francouzský prezident Emmanuel Macron pozval nyní evropské státníky do Paříže k jednáním o evropské bezpečnosti. Česká republika bude muset v předsednické roli na tuto iniciativu, pokud přinese konkrétní výsledky, nějak navázat. Česká politická scéna je přitom mnohem skeptičtější k myšlence nějaké formy společné evropské obrany než Francie.
Migrace
Jedním z velkých témat francouzského předsednictví byla–ještě před ruskou invazí na Ukrajinu—migrace. Macron několikrát mluvil o tom, že ještě během francouzského předsednictví chce dosáhnout přijetí nové evropské azylové politiky a reforem schengenského prostoru.
Nová azylová politika přitom obsahuje některé body, proti kterým Česká republika, spolu s ostatními zeměmi Visegrádu, ostře vystupovala. Zejména návrh na jistou formu přerozdělování migrantů mezi zeměmi v EU tak, aby se ulehčilo jižnímu křídlu EU, doposud nejvíce zasaženém migrací, v posuzování azylových žádostí a případné repatriaci odmítnutých migrantů.
Součástí balíku reforem by měla být i finanční pomoc těch zemí, které se odmítnou do tohoto systému zapojit, zemím, které budou migranty na základě nějakého přerozdělovacího systému přijímat. Země Visegrádu protestovaly nejen proti samotné myšlence přerozdělování, jakkoliv dobrovolného, tak i proti finanční pomoci, pokud samy s posuzováním azylových žádostí nepomohou.
Válka na Ukrajině už v prvním týdnu vedla k odchodu téměř miliónu uprchlíků z Ukrajiny, přičemž v této první vlně jsou hlavním cílem právě země Visegrádu. Ty se zatím byly schopné o přicházející uprchlíky postarat samy, ale vzroste-li počet uprchlíků až na předpokládaných pět miliónů, budou jejich kapacity je těžko stačit.
Česká republika tak bude muset řešit v předsednické funkci spolu s bruselskými institucemi a členskými zeměmi dopady jedné z největších z největších migračních vln na území Evropy od dob 2. světové války. Už nyní je jasné, že se svými dosavadními nepružnými postoji k migraci i odmítavými postoji k reformám evropské azylové politiky, neobstojí. Bude muset spolu se zbytkem EU hledat pružnější řešení.
Jinými slovy: zatímco výsledek ruské invaze je zatím nejistý, masová migrace z Ukrajiny už začala a bude sílit, i kdyby Rusko invazi ukončilo, protože ve zničené zemi nebude chtít mnoho lidí zůstat. Česká vláda by se proto měla co nejdříve pokusit jasně definovat svůj postup. A ten by měl být, pokud možno inovativní, a využívající toho, co sama česká republika zatím spíše odmítala—solidaritu v rámci EU.
Deník Referendum, 4.3.2022