Prezidentská tajenka má tři hlavní části. Ta první—tedy seznam hlavních favoritů—byla víceméně vyřešena oznámením Andreje Babiše, že bude na post prezidenta kandidovat, přičemž definitivní podobu se dozvíme 8. listopadu, kdy bude známo, kteří kandidáti splnili zákonem předepsané podmínky pro kandidaturu. Druhou částí je souboj hlavních favoritů před prvním kolem prezidentské volby. Třetí pak druhé kolo prezidentské volby.
Pokud jde o první část tajenky, rozhodnutí Babiše, že bude kandidovat na post prezidenta, redukuje paletu možných příštích prezidentů na tři hlavní postavy: Babiše, Petra Pavla a Danuši Nerudovou. Nový prezident vzejde skoro jistě z jejich vzájemného klání, protože ostatní kandidáti v průzkumech výrazně ztrácí a Babišova kandidatura fakticky eliminuje odborového předáka Josefa Středulu, neboť oba míří na stejný voličský segment.
Není samozřejmě možné zcela vyloučit, že televizní debaty, stejně jako v minulosti, posunou mezi favority i některého z kandidátů, jehož šance se nyní jeví jako malé, ale není to–snad jen s výjimkou senátora Pavla Fischera–velmi pravděpodobné.
Rozhodující faktory
V dalších dvou měsících po oficiálním potvrzení kandidátů pak budeme svědky souboje, který přinese rozřešení druhé části prezidentské tajenky. Výsledek bude přitom ovlivněn několika faktory.
Jedním bude volební kampaň, v níž bude hodně záležet na tom, jaké finanční zázemí—ať už v podobě vlastních zdrojů nebo sponzorů—jednotliví kandidáti budou mít. Netřeba zdůrazňovat, že v nejvýhodnější pozici zde bude ze všech možných kandidátů Babiš, který je nejen zdaleka nejbohatším účastníkem prezidentského klání, ale má za sebou též organizační mašinérii v podobě celostátně rozprostřeného a v řadě míst vládnoucího hnutí ANO.
Dalším důležitým faktorem budou televizní debaty, v nichž naopak Babiš může hodně tratit. A s jejichž pomocí se jeden či dva z kandidátů, jimž průzkumy preferencí zatím nedávají velkou šanci, může ještě vedoucí trojici přiblížit. Největší šance mají v tomto směru, zdá se, Pavel Fischer, Marek Hilšer a Josef Středula.
Hodně přitom bude záležet na tom, co se stane ústředním tématem těchto debat. Pokud jím bude bezpečnostní situace a zahraniční politika, mohou mezi prozatím zaostávajícími kandidáty bodovat Fischer a Hilšer. Pokud bude debatám naopak bude debatám dominovat ekonomická situace a energetická krize, může ještě zabodovat Středula.
Témata, která budou dominovat televizním debatám, poznamenají ale i šance třech současných favoritů. Babiš se nepochybně bude snažit zdůrazňovat ekonomická a sociální témata, přičemž se, jak už avizoval, bude vymezovat proti vládě. Ekonomika je ovšem také silná parketa Nerudové, která navíc může otupit ostří Babišových útoků na jeho soupeře s pomocí útoků na vládu i tím, že není oficiální kandidátkou vládní koalice.
Stejně jako Pavla a Fischera ji sice vládní koalice podpořila, ale stalo se tak jen v obecné rovině. To bude Babišovi jeho útok na ostatní kandidáty s pomocí prvoplánové kritiky vlády ztěžovat, protože ani Pavlovi ani Nerudové nic nebrání v tom, aby se od některých nepopulárních kroků vlády v ekonomické oblasti distancovali, přičemž zároveň zdůrazňovali svoji podporu pro vládu v bezpečnostních otázkách a pomoci Ukrajině ve světle ruské invaze na Ukrajině.
Politická estetika
Důležitou dimenzí televizních debat bude také schopnost jednotlivých kandidátů debatovat a srozumitelně se vyjadřovat , jakož i cosi jako prezidentská estetika. Česká veřejnost si s prezidentským úřadem spojuje určitou míru důstojnosti a uměřenosti, přičemž poptávka po obou může být tentokrát větší, protože prezident Zeman je svým výkonem funkce značně degradoval.
Babiš zde bude v nevýhodné pozici, protože snadno podléhá emocím, jeho politický styl je založen na agresivním, často neurvalém chování. Tím by sice mohl oslovit tu část veřejnosti, která je velmi nespokojená s výkonem vlády nebo poměry u nás obecně, jenže mnoho lidí v této části elektorátu nechodí k volbám. Je přitom velmi nepravděpodobné, že Babiš v debatách udrží nervy na uzdě.
Což mu může způsobit další problémy, protože, jak známo, ve stavech emocionálního rozrušení, přechází expremiér do „husákovštiny“—tedy svérázné směsi češtiny a slovenštiny. A vzhledem k tomu, že nemalá část veřejnosti si spojuje výkon prezidentské funkce s jinou symbolikou než výkon premiérské funkce, může Babiše takto akcentovaný nedostatek „češství“ poškodit.
Jak Nerudová, tak Pavel jsou poměrně dobří diskutéři, o čemž se mohl přesvědčit každý, kdo navštívil jednu z jejich veřejných debat. Jejich možnou slabinou může být to, co v minulé prezidentské volbě nakonec poškodilo Jiřího Drahoše—tedy malá znalost reálné politiky, a s tím spojená snaha držet se obecných frází. Výhodu budou mít v tomto směru proti oběma asi Fischer a Hilšer, z nichž se od poslední prezidentské volby stali ostřílení politici.
Minulost a budoucnost
Budeme-li předpokládat, že hlavní střet se odehraje mezi Babišem, Pavlem a Nerudovou, bude hrát důležitou roli také to, do jaké míry se podaří Babišovi a Pavlovi vyhnout debatám o jejich minulosti. Oba mají ve své minulosti z doby před rokem 1989 podobné šrámy—oba byli v KSČ, oba začali dělat kariéru v oblastech důležitých pro komunistický režim. Babiš v zahraničním obchodu, Pavel v armádě.
Pokud skutečnost, že si s bývalým režimem zadali oba, povede k tomu, že se vzájemné očerňování v tomto směru bude jevit jako zbytečné, může to oběma jen pomoct. Nerudová, nebo třeba i Fischer a Hilšer, sice jistě nenechají minulost obou favoritů spadnout pod stůl, ale pokud se Babiš a Pavel nepustí do vzájemného, poněkud absurdního vzájemného obviňování, kdo byl před rokem 1989 horší, mohou z této pasti bez velkých ztrát uniknout.
Pokud do ní naopak spadnou, bude to voda na mlýn zejména Nerudové. Bude se moci v takovém případě prezentovat, už kvůli svému nižšímu věku, jako kandidátka, budoucnosti. Do kontrastu s „profláknutou“ minulostí obou postarších mužů může stavět i to, že je žena a produkt nových poměrů.
Minulost, která bude hrát roli, se ovšem nedá omezit jen na dobu před rokem 1989. Je zde i minulost polistopadová. A ta bude pro změnu zvýhodňovat zejména Pavla.
Babiš se sice stal v minulých třech desetiletích jedním z nejbohatších Čechů, a v politice vystoupal až do pozice premiéra, ale tato tři desetiletí jsou protkána skandály a nezodpovězenými otázkami. Babiš tak bude mít silnou motivaci odvádět debatu nejen od své minulosti před rokem 1989, ale i od problematických aspektů své minulosti po roce 1989.
Debata o polistopadové minulosti je naopak v zájmu Pavla. Jeho výkony při službě demokratickému režimu a bezpečnosti země jsou úctyhodné, přičemž nelze v tomto období najít nic, co by ho mohlo poškozovat. Životopis Nerudové je v tomto ohledu méně impozantní, a i proto se nejspíš bude snažit prezentovat zejména jako naděje pro budoucnost, jejíž nejlepší výkony mohou přijít teprve v prezidentské funkci.
Druhé kolo
Kdo bude v druhém kole prezidentské volby, které přinese definitivní rozluštění prezidentské tajenky, ovlivní několik faktorů. Tři již byly zmíněny: efektivnost kampaně, televizní debaty, a schopnost favoritů zaostřit debaty na témata, která je zvýhodňují, a naopak odvést debatu od jejich slabin.
Jistou roli v tom, kdo postoupí do druhého kola sehraje i to, zda se bude demokratický tábor schopný sjednotit, anebo zda, stejně jako v minulosti, se bude utápět ve vzájemných soubojích. Silně polarizující Babiš přitom může v prezidentské volbě zvítězit pouze za předpokladu, že se mu podaří rozdělit společenskou většinu, která ho na Hradě nechce.
Šance, že by toho dosáhl tak, že přesvědčí kritický segment z té části veřejnosti, která je zatím proti němu, že nabízí správný program, a bude na Hradě fungovat jako jakýsi „nový Babiš“, sjednotitel, je velmi malá. Už kvůli skandálům a trestnímu řízení, které vleče s sebou. Bude tedy všemi dostupnými prostředky přiživovat především bratrovražedný boj v „demokratickém“ táboře, k čemuž se bude pokoušet částečně využít morální rozhořčení části tohoto tábora nad minulostí Pavla před rokem 1989.
Musí ovšem být opatrný, protože ti, kdo kvůli rozhořčení nad Pavlovou minulostí Pavla nebudou chtít volit, nejspíš přejdou k jinému „demokratickému“ kandidátovi—zejména k Nerudové. A ta by mohla v druhém kole být pro něj nepříjemnějším protikandidátem než Pavel, protože by se za ní snadněji sjednotil demokratický tábor.
Předchozí prezidentská klání konaná s pomocí přímé volby vyhrál Miloš Zeman i kvůli řevnivosti tábora, který ho v prezidentské funkci nechtěl. Tentokrát bude sice motivace volit proti Babišovi mnohem silnější, než tomu bylo přinejmenším v první prezidentské volbě v případě Zemana, ale i tak bude důležité, zda se demokratický tábor nakonec sjednotí.
Zuzana Čaputová je na Slovensku prezidentkou částečně i proto, že do té doby silný Robert Mistrík, který oslovoval podobný segment společnosti jako ona, se kandidatury vzdal v její prospěch. Zda to budou schopní někteří současní kandidáti učinit ve prospěch Pavla nebo Nerudové, může rozhodnout o tom, zda se Babiš vůbec dostane do druhého kola.
Jisté je, že kdyby se nakonec česká společnost mohla v druhém kole rozhodovat mezi dvěma demokratickými kandidáty, byl by to další významný krok ke kultivaci politických poměrů u nás. Polarizace, která by nastala, kdyby byl v druhém kole Babiš proti jednomu z demokratických kandidátů, by bez ohledu na to, zda by prohrál či zvítězil, poznamenala českou společnost na roky dopředu. Nemluvě o tom, že pokud by Babiš prohrál v prezidentském klání jen těsně, mohl by se bez větší politické újmy vrátit do role lídra současné opozice.
Deník Referendum, 4.11.2022