V extrémistické a nacionálně-populistické části politického spektra se u nás rozhořel tuhý boj o voliče, který ovšem vzhledem k povaze hnutí a stran v této části spektra je především bojem o finanční zdroje. O relativně malý segment voličstva nyní bojuje několik stran a hnutí: parlamentní Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury a mimoparlamentní Trikolóra i Komunistická strana Čech a Moravy. Nyní se k nim přidala i nově vzniklá strana PRO Jindřicha Rajchla, která se zatím nezúčastnila žádných voleb, ale v průzkumech stranických preferencí se pohybuje okolo tří procent.
Všechny tyto politické subjekty prosluly ostrou antisystémovou rétorikou, zpochybňováním našich spojeneckých svazků, a často i proruskými postoji, k nimž patří i kritika pomoci České republiky Ukrajině. Podporu hledají především u sociálně slabších voličů s nižším vzděláním, kteří často vidí liberální demokracii a příslušnost země k „prohnilému“ Západu jako zdroj svých osobních potíží.
Příznačné je, že žádný z lídrů těchto uskupení sám z tohoto segmentu české společnosti nevzešel. Okamura byl úspěšný podnikatel v turismu. Rajchl je právník a bývalý fotbalový funkcionář. Majerová Zahradníková bývala vysoce postavená manažerka. Dlouholetý předseda KSČM Vojtěch Filip byl právník. Její současná předsedkyně Kateřina Konečná získala několik vysokoškolských titulů v oboru ekonomie a práva.
Někteří vystřídali několik politických stran, než zakotvili v jednom z antisystémových hnutí. Rajchl krátce působil v hnutí Trikolóra, do něhož Zahradníková Majerová pro změnu přišla z ODS. Z té přišel do SPD i současný předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala.
Všichni jsou především politickými podnikateli, kteří pochopili, že nejsnadněji lze manipulovat právě méně vzdělaný a sociálně slabší segment společnosti. Příkladem pro tento druh politického podnikání byla dlouho KSČM, která se dávno před nástupem SPD, Trikolóry a PRO, stala v podstatě podnikatelským projektem pro skupinu lidí z okolí Filipa, který—dokud strana byla ve Sněmovně—slušně vynášel. A vynáší dokonce i poté, co strana skončila v posledních volbách mimo Sněmovnu, a jeho vedení převzala Konečná.
Politické podnikání
Jedním z důvodů, pro který se u nás může jedincům, kteří nemají velké skrupule, vyplatit politicky podnikat, je systém financování politických stran. Těm stát vyplácí nemalé částky—od příspěvků za získané hlasy ve volbách, přes příspěvky na činnost, až po příspěvky za poslanecké a senátorské mandáty.
Příspěvek na úhradu volebních nákladů je jednorázově vyplácen po volbách a odvíjí se od absolutního počtu získaných hlasů. Politická strana nebo hnutí, jež ve volbách do Poslanecké sněmovny získá alespoň 1,5 % hlasů, dostane 100 Kč za každý hlas.
Stát dále vyplácí stálý příspěvek ve výši 6 miliónů korun ročně pro stranu a hnutí, které získaly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny nejméně 3 % hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana a hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se nezvyšuje a strana či hnutí obdrží 10 miliónů korun.
Dále stát vyplácí stranám příspěvek na mandát – poslance nebo senátora, který činí ročně 900 000 Kč. Příspěvek za mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hlavního města Prahy činí ročně 250 000 Kč.
Slušným byznysem tedy může být, už když strana získá 3 % hlasů. Příjmy stran, které se dostanou do Poslanecké sněmovny, mohou být skutečně impozantní. Příjmy SPD se ročně kupříkladu pohybují v desítkách miliónů korun. A i příjmy KSČM činí po vypadnutí ze Sněmovny více než deset miliónů korun v podobě stálého příspěvku na činnost a peněz za třináct mandátů v krajských zastupitelstvech.
Politický předchůdce SPD, založený též Okamurou, hnutí Úsvit, se nakonec rozpadlo částečně kvůli sporům o to, jak Okamura nakládá se stranickými financemi. Hnutí mělo na svém začátku pouhých devět členů—tedy méně, něž kolik mělo poslanců. To dávalo členům mnohem větší kontrolu nad děním v hnutí, včetně nakládání se stranickými financemi, než kdyby se počet členů pohyboval ve stovkách či tisících, jak by bylo běžné u jiných stran s parlamentním zastoupením.
Nebezpečné PRO
Vzestup Rajchlovy strany PRO je špatnou zprávou pro politické podnikání lidí, kteří krajně pravicové a nacionálně-populistické části politického spektra dominovali doposud—zejména těch v čele SPD a Trikolóry. Těm už některé voliče v minulých volbách zřejmě přebral Robert Šlachta se svým vůdcovským hnutím Přísaha, ale jeho potenciál dále růst se ukázala jako mizivý.
Jelikož všechny tyto strany loví ve stejných vodách, je zisk jedné ztrátou pro další. To dlouhodobě potvrzovala skutečnost, že celkový součet volebních výsledků krajně pravicových a krajně levicových se stabilně pohyboval mezi patnácti a dvaceti procenty bez ohledu na to, zda této části spektra dominovala KSČM spolu se Sládkovými republikány, nebo později KSČM a Okamurovy strany. Platilo, že vzrůst preferencí jedné z těchto stran se skoro jistě odrazí v poklesu preferencí ostatních.
Preferencemi těchto stran do jisté míry zamíchal nástup hnutí ANO, a před ním Věcí veřejných. Tyto vůdcovské projekty bohatých podnikatelů sice nemířily prvoplánově na tu část společnosti, která je na štíru s demokratickými hodnotami, ale jejich nesystémovost a jejich vůdcovský charakter byly lákadlem pro některé voliče, kteří by se jinak přiklonili ke stranám z krajně pravicového nebo krajně levicového spektra.
Zejména Babiš dokázal svým příklonem k levicovému populismu odsát nemalou část voličů KSČM, což nakonec urychlilo její propad do řad mimoparlamentních subjektů. Jeho levicový populismus ale tolik nepřitahoval krajně pravicové a fašizující voliče, takže neohrožoval přímo Okamuru.
Symbiózu a občasnou spolupráci mezi oběma stranami, které nyní tvoří sněmovní opozici, narušily až Babišovy záměry po prohrané prezidentské volbě přilákat do řad ANO ty voliče SPD i mimoparlamentních stran, kteří ho podpořili v druhém kole prezidentské volby.
Nicméně se zdá, že hlavním nebezpečím pro Okamuru není Babiš, ale právě Rajchl. Poslední průzkum stranických preferencí ukazuje podporu ve výši tří procent pro PRO, ale zároveň tříprocentní pokles pro SPD.
To, zda SPD získá více než deset procent voličské podpor nebo i více, anebo naopak kvůli Rajchlovi jen šest až sedm procent, bude mít ovšem zásadní dopady na Okamurovo politické podnikání. Dá se tedy očekávat tvrdý souboj, ba politická válka.
Peníze, které mohou tyto subjekty získávat, přitom nemusejí přicházet jen od státu. Spor se rozhořel i mezi Rajchlem a další postavou dezinformační scény, Ladislavem Vrábelem. Ten sice zatím nezaložil politickou stranu, ale během demonstrací, které organizoval na Václavském náměstí, byl schopný vybírat nemalé částky, které dle informací v médiích používal na splácení svých dluhů. Když ho Rajchl z Václavského náměstí vytlačil, vypukl mezi oběma postavami krajní pravice soudní spor.
Ještě intenzivnější konflikty v této části politického spektra nás čekají v příštích měsících. Symbióza mezi Babišem a Okamurou je věcí minulosti, a Okamura nyní hledá strategii, jak zabránit vzestupu Rajchla. V sázce jsou milióny korun, ačkoliv všichni hlavní aktéři budou nepochybně před tou částí veřejnosti, z níž čerpají politickou podporu, mluvit především o vlastenectví, tradičních hodnotách, suverenitě, prohnilé EU i NATO, jakož i o nutnosti okamžitě ukončit vládnutí Fialova kabinetu.
Deník Referendum, 21.4.2023