Prezident Petr Pavel se postavil za rychlé přijetí Istanbulské smlouvy o potírání násilí na ženách, hájí manželství pro všechny a vyzývá vládu, aby se připojila jménem České republiky k žalobě Evropské komise na Maďarsko kvůli zákonu, který diskriminuje sexuální menšiny.
Konzervativci ve vládní koalici mají s Pavlovými liberálními postoji v těchto záležitostech nepochybně problém. Ani konzervativní část Občanské demokratické strany, ani lidovci, a ani někteří konzervativně smýšlející politici v hnutí Starostové a nezávislí i v TOP 09, zatím sice nezaveleli k souboji s Pavlem v těchto otázkách, ale je jasné, že s ním nesouhlasí.
K přímému souboji, je zatím nic nenutí, protože jak Istanbulská smlouva, tak zákon o manželství pro všechny, tak případná podpora vlády pro žalobu EK proti Maďarsku, vyžadují akci vlády nebo parlamentu, a prezident může nanejvýš kritizovat jejich nečinnost. Někteří konzervativci se ale chystají jít na zteč s Pavlem ve věcech, v nichž naopak iniciativa musí přijít z jeho strany.
V nejbližší budoucnosti se bitevním polem může stát především Pavlův výběr kandidátů na pozice ústavních soudců. Ti se jimi stanou jen v případě, že je Senát schválí.
V řadách konzervativců v Senátu tak začíná znít nejen kritika tří kandidátů, které Pavel zatím vybral, ale i způsobu jejich výběru. Jak známo, prezident za tím účelem jmenoval poradní komisi sestavenou z předních právníků a ústavních expertů. Ta se obrátila na 23 institucí se žádostí o návrhy vhodných kandidátů, z nichž pak vybrala tři jména, která doporučila prezidentovi.
Jde o bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu, bývalou předsedkyni Soudcovské unie Danielu Zemanovou, a profesora ústavního práva Jana Wintra.
Zatím nejhlasitější v kritice prezidentova postupu jsou senátor za ODS Tomáš Goláň a senátor za STAN Zdeněk Hraba. Pokud jde o samotné kandidáty, vadí kritikům zatím spíše jen záležitosti technického charakteru—kupříkladu, že Zemanová nemá titul JUDr., anebo že prezidentův výběr prý příliš akcentuje osobnosti s praxí v oblasti správního práva.
Ve skutečnosti jim ale vadí zejména složení komise, která Pavlovi s výběrem kandidátů pomohla. Ta se jim evidentně zdá být složena z osobností s příliš liberálními názory. Goláň dokonce tvrdí, že samotný výběr je nevyvážený a netransparentní. Právě on nedávno hájil možnou kandidaturu konzervativního poslance Marka Bendy z ODS, kterého ovšem komise nevybrala.
Ke Goláňovi a Hrabovi se skoro jistě přidají další konzervativci v Senátu. Hodně ale riskují.
Na rozdíl od prezidenta Miloše Zemana, s nímž senátní většina složená z politiků stran vládní koalice, též vedla spory ohledně jeho nominací do Ústavního soudu, měl Pavel v prezidentské volbě nejsilnější podporu mezi voliči vládní koalice.
Pavel si zatím udržuje vysokou míru popularity, a tito voliči nemusejí vnímat pozitivně, že se konzervativní senátoři budou chtít proti prezidentovi vymezovat s pomocí dosti laciné kritiky kandidátů na ústavní soudce a expertů v prezidentské komisi, kteří se těší ve veřejnosti velé míře vážnosti.
Skutečnost, že Pavla podpořili především voliči současné vládní koalice, také bude činit riskantními případné spory vlády prezidentem. Pokud by se sním bude vláda pouštěla do sporů, může jí to politicky uškodit. Jinými slovy: v boji o mínění voličů, kteří volili strany současné vládní koalice nebo jejich senátory, ale kteří také volili Pavla, má jasně navrch Pavel.
Senátoři, kteří s ním chtějí jít do boje kvůli jeho výběru kandidátů do Ústavního soudu, by tedy měli svoje kroky pečlivě promýšlet. Mohly by za jistých okolností ohrozit i jejich znovuzvolení, protože jejich voliči jsou vesměs i voliči populárního prezidenta.
ČRo Plus, 28.4.2023