Pirátská strana odhlasovala ve vnitrostranickém referendu, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek ohrožuje ve vládě důvěru ve spravedlnost a právní stát, čímž znemožňuje mimo jiné vládě plnit její programové prohlášení.
Europoslankyně za Piráty Markéta Gregorová, která vnitrostranické referendum iniciovala, poukazovala na opakované Blažkovy dotazy na informace z živých kauz, čímž se dle ní dostává do střetu zájmů. Argumentovala také zprávami, že Blažek v minulosti údajně získal část utajeného policejního spisu ke kauze, v níž byli stíháni jeho spolustraníci.
Premiér a předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala se za Blažka, který je významným členem ODS, postavil. Prohlásil: „Piráti mají v rámci své vnitrostranické demokracie opakovaně nějaké ankety, žádný vliv na koalici to nemá, asi to zrovna nejlepšímu klimatu nepomůže, ale já nemám potřebu to nějak zvlášť komentovat.“
Jenže poslední „anketa“ Pirátů nebyla jen nějaké nezávazné cvičení, které nemá na koalici žádný vliv. Nebo by alespoň být neměla.
Když si jedna z koaličních stran odhlasuje, že ministr spravedlnosti z jiné strany ohrožuje důvěru v právní stát, nemůže to na vztahy v koalici nemít žádné dopady. Navíc pokud se Piráti budou tvářit, že se vlastně nic moc nestalo, a lze jet dál ve vyjetých vládních kolejích, ubližují si v očích veřejnosti.
Ať už mají v případě Blažka pravdu nebo ne, nemohou na jedné straně posvětit ve vnitrostranickém referendu postoj, že ve vládě sedí politik, který prý ohrožuje právní stát, a na straně druhé, když premiér tohoto politika odmítne odvolat, a navíc ironizuje způsob, jakým Piráti rozhodují, se tvářit, že strana jen vyslovila v nezávazné anketě nějaký „názor“, což ji nebrání pokračovat ve vládní účasti.
Jak si pod sebou řezat větev
Předseda Pirátů Ivan Bartoš prohlásil, že spor o Blažka nemá vést k odchodu jeho strany z vlády. Blažka „nechce řešit“ ani na zasedání vlády. Chtěl by se „soukromě“ sejít s Fialou, případně za účasti Blažka, a „pobavit se“ o tom, co Pirátům vadí.
Bartošův postup, lze argumentovat, je nejhorší možný. Pokud jeho strana opravdu bere vážně obvinění na adresu Blažka, která posvětila svým vnitrostranickým referendem, a premiér Fiala jasně prohlašuje, že Blažka neodvolá, „bavit se“ s Fialou a Blažkem o tom, co Pirátům vadí bez toho, že by strana přinejmenším pohrozila odchodem z vlády, vytváří ve veřejnosti dosti negativní obraz Pirátů coby oportunistů.
Snaha ukázat veřejnosti, že Piráti ctí určité principy, což mělo stvrdit referendum o Blažkovi, se převrací ve svůj opak: jestliže Piráti dokonce ani neuvažují o odchodu z vlády, pokud z jejich kritiky Blažka premiér nevyvodí důsledky, budou se nemalé části veřejnosti jevit jako strana, které jde o setrvání ve vládě za každou cenu. Což si spousta lidí spojuje automaticky s „teplými místečky“ nejen pro tři ministry Pirátů, ale i početné náměstky a další vysoké úředníky z řad Pirátů.
Piráti v opozici?
Není přitom navíc zdaleka jisté, že by si Piráti jako strana odchodem z vlády uškodili. Odchod z vlády by sice vskutku připravil o místa ty členy strany, kteří sedí v křeslech ministrů, náměstků a vrchních ředitelů, či fungují jako ministerští poradci, ale stranu jako celek by nejspíš katapultoval nahoru ve stranických preferencích.
Česká společnost je momentálně velmi nespokojená s politickou situací. Její nemalá část, včetně lidí, kteří volili strany vládní koalice, je nespokojená s prací vlády. Především je ale nemálo lidí rozladěno tím, že vládní strany, které kritizovaly před volbami v roce 2021 Babiše coby neprincipiálního, oportunistického politika, samy zavírají oči na ohýbáním různých principů a hodnot.
Sněmovní opozice sestává v současnosti ze dvou nesystémových vůdcovských stran, které na každý vládní krok reagují pokřikem. Ve Sněmovně pak místo konstruktivní opoziční práce ponejvíce obstruují. Tato opozice není pro většinu voličů vládních stran v roce 2021 alternativou, takže navzdory vysoké nespokojenosti veřejnosti s prací vlády, posilují preference opozičních stran, zejména hnutí ANO, mnohem pomaleji, než kdyby to byly strany, které veřejnost může vnímat jako demokratickou, konstruktivní opozici.
Ve Sněmovně prostě chybí opoziční strana, kterou by lidé mohli považovat za demokratickou, a jejíž názory by mohli brát vážně. Otázka pro Piráty tedy zní, zda plní důležitější roli coby vládní strana v koalici, která je pro svou sněmovní většinu fakticky nepotřebuje (a i proto mohou premiér a další členové ODS Piráty po jejich referendu zesměšňovat a mistrovat), anebo by plnili důležitější roli jako opoziční strana, jakkoliv se svými čtyřmi poslanci zdánlivě nevýznamná.
Argumenty lze snést pro obě možnosti. Pro pokračující vládní účast hovoří důležitá agenda digitalizace státní správy, kterou mají Piráti v gesci v podobě vládního účinkování Bartoše. Anebo nadprůměrné politické výkony ministra zahraničí Jana Lipavského.
Podstatně slabším argumentem je tvrzení Bartoše, že by se odchod Pirátů z vlády mnohým líbil, protože by z vládní koalice zmizel kritický hlas. Ten by mohli Piráti jistě mít i v opozici. Ba by mohl být o poznání silnější a jasnější.
Pro odchod do pozice mluví i již zmíněná potřeba konstruktivní opozice. V kontrastu k oběma nesystémovým subjektům, které razí fakticky destruktivní politiku, by měl hlas Pirátů mnohem větší opoziční váhu, než jaká by jinak příslušela straně se čtyřmi poslaneckými křesly.
Piráti by se v opozici také mohli mnohem jasněji vymezovat proti ekonomické a sociální politice současné vlády. Před vstupem do ní byli často na kordy s ODS právě kvůli její ekonomické politice a asociálním tendencím. Nyní jsou v jejím vleku, a přijímají tak spoluodpovědnost za malou schopnost vlády poradit si s rostoucím zadlužením státu jinak, než jen v podobě škrtů a leckdy chaotických asociálních opatření.
Piráti přitom mají ve svých řadách v postavě Olgy Richterové pravděpodobně největší odbornici na problematiku práce a sociálních záležitostí. Vládní koalice místo ní dala v souladu s povolební aritmetikou na pozici ministra práce a sociálních věcí přednost šéfovi lidovců Marianu Jurečkovi.
Jasný hlas Pirátů není ve vládě slyšet, ani pokud o jde kulturně-politická témata. Víme sice, že podporují Istanbulskou smlouvu o potírání násilí na ženách, nebo že hájí manželství pro všechny, ale není slyšet jejich jasná kritika konzervativců z řad vládní pětikoalice, kteří přijetí těchto norem brzdí.
Mlčí zřejmě zejména kvůli potřebě udržovat určitou míru loajality k vládní koalici, jejíž jsou součástí. V opozici by mohli mluvit jasným hlasem.
Vládní koalice Piráty nepotřebuje, pokud jde o její přežití, Nadále by měla většinu, i když o čtyři hlasy menší. A v současnosti už příliš nefunguje ani důvod, který Piráty ke vstupu do vlády přiměl: společná snaha opozice z let 2018-2021 vystavět jasnou hráz Babišovi.
Ta by byla v případě Pirátů možná nyní mnohem jasnější, kdyby ve sněmovní opozici představovali alternativu k destruktivní politice a stylu dvou vůdcovských stran.
Nesrozumitelnost
To, zda by pro Piráty byl lepší odchod do opozice, by asi mohlo vyřešit jen další vnitrostranické referendum. To by se jako logický krok poté, co odsoudili Blažka, kterého premiér Fiala nadále odmítá odvolat z vlády, nabízelo.
Nejhorší, co se politické straně může stát, je, že se začne jevit jako parta alibistů. Piráti se k tomu nyní posunuli bohužel dost blízko.
Zaujali zdánlivě silný kritický postoj k ministru, kterého označují za ohrožení právního státu, ale dál budou vedle tohoto ministra sedět ve vládě. Vysvětlení, která pro to nabízejí, se přitom nemalé části veřejnosti mohou jevit jako čirý alibismus. Mnoho lidí čte chování Pirátů tak, že ve vládě prostě chtějí zůstat proto, že to přináší výhody prominentním členům strany.
Pokud účelem hlasování o Blažkovi bylo ukázat, že Pirátům záleží více než jiným vládním stranám na určitých principech, mnoho lidí se může oprávněně ptát, kde jsou tyto principy, když si ostatní koaliční strany z jejich postoje nic nedělají.
Deník Referendum, 23.6.2023