Polsko a Maďarsko jsou vystaveny rostoucí kritice Evropské unie. Evropská komise s nimi vede několik řízení pro porušování principů právního státu, některé konflikty obou zemí s evropským právem řeší Evropský soudní dvůr. A EK jim zatím odmítá vyplatit část peněz, které obě země mají dostat z evropského záchranného balíku.
Česká republika, která je spolu s Maďarskem, Polskem a Slovenskem členem Visegrádské čtyřky, se zatím k situaci v Polsku a v Maďarsku stavěla poněkud alibisticky. Vlády Andreje Babiše a Petra Fialy poukazovaly na to, že problémy Maďarska a Polska jsou prý jejich vnitřními záležitostmi, někteří vládní politici dokonce argumentovali, že si EK na obě východoevropské země zasedla.
Visegrádská spolupráce pokračovala, jako by se v obou zemích nedělo nic výjimečného. Zejména v otázce migrace pak celá Visegrádská čtyřka tvořila od roku 2015 jednotný blok, který se stavěl proti různým pokusům EU řešit příliv migrantů do Evropy i s pomocí solidárního přerozdělování.
Visegrádští lídři opakovali jednohlasně, že migrace se má řešit posílením ochrany vnějších hranic EU a účinnější návratovou politikou. Výzvy ostatních zemí, aby se země V4 podílely na azylových řízeních s migranty, kteří se do EU—i navzdory účinnější ochraně vnějších hranic–přeci jen dostali, zůstávaly nevyslyšeny.
Pravda, snahy EU řešit příval uprchlíků ze Sýrie v roce 2015 povinnými kvótami, byly nešťastné, jenže země V4 se stavěly odmítavě i k mírnějším formám sdílení migračního břemene v rámci EU.
Paradoxně se ony samy nakonec staly cílovými destinacemi statisíců ukrajinských uprchlíků po ruské agresi na Ukrajině, přičemž EU přijala řadu solidárních opatření, z nichž nejvíce těží právě ukrajinskou migrací zasažené země Visegrádu.
I tato pomoc zbytku EU začala u nás a na Slovensku měnit vnímání snah EU o schválení nové azylové a migrační politiky. Česká republika zdědila v roli předsednické země EU v druhé polovině minulého roku od Francie i projekt migrační dohody, a odvedla na ní sama kus práce.
Nová azylová a migrační politika byla schválena minulý měsíc na základě většinového rozhodnutí Rady EU, proti byly jen Polsko a Maďarsko. Na jejím základě se mohou jednotlivé země rozhodnout, zda přijmou určitý počet migrantů k azylovému řízení, anebo to odmítnou, a raději finančně přispějí zemím, které tak učiní.
Polsko a Maďarsko ale svoji porážku při hlasování odmítly uznat, a na summitu EU na konci června zablokovaly přijetí konečného usnesení. Součástí tohoto usnesení je i věta, že ostatní země EU pomohou finančně zemím, které nesou největší břímě pomoci ukrajinským uprchlíkům.
Česká republika tak může kvůli postoji Polska a Maďarska přijít o významnou částku, na což český premiér Fiala reagoval nezvykle otevřenou kritikou obou zemí. Naznačil dokonce, že by se kvůli situaci v Polsku a Maďarsku mohla utlumit visegrádská spolupráce.
Česká republika se od začátku července ujala visegrádského předsednictví. Fiala prohlásil, že spolupráce pokračuje, ale „nelze zastírat rozdíly.“ Svolat summit premiérů se rozhodl až po podzimních volbách v Polsku a na Slovensku, které mohou politickou situaci ve visegrádském uskupení změnit.
Zdá se, že zablokování summitu EU Polskem a Maďarskem bylo poslední kapkou v poháru české trpělivosti s oběma zeměmi. Jisté je, že visegrádská spolupráce nebude pro českou vládou takovou prioritou jako v minulosti.
Fiala dokonce prohlásil, že je třeba hledat alternativní formy spolupráce se západními zeměmi. To, zda visegrádská spolupráce bude plně oživena, bude dost záležet na výsledcích voleb v Polsku a na Slovensku. Ani ty ale nezmění nic na tom, že situace v Maďarsku zůstane stejná po mnoho dalších let, a že se Maďarsko stále více chová jako pátá kolona Ruska. Česká diplomacie na to bude muset nakonec nějak reagovat.
ČRo PLus, 10.7.2023