Česká politika je dva roky před řádnými volbami ve zvláštní situaci: rekordně klesá důvěra ve vládu Petra Fialy a strany vládní koalice si špatně vedou i v průzkumech stranických preferencích, přičemž opozice z toho významně neprofituje. Ačkoliv popularita hnutí ANO mírně stoupla, většina lidí nespokojených s vládní koalicí nevidí ani Babišovo hnutí ani hnutí Svoboda přímá demokracie jako důvěryhodné alternativy.
Taková situace by měla logicky vést k tomu, že se vynoří jeden nebo dva nové politické subjekty, nebo začnou posilovat některá politická mimoparlamentní uskupení, jenže to se u nás zatím neděje. Spíše jen sílí celková společenská frustrace.
Řádné volby se mají konat za dva roky, a do té doby se samozřejmě může v politice leccos stát. Představit si lze několik scénářů, z nichž ten, že se v současném uspořádání české politik nic nezmění, je nejméně pravděpodobný.
Vládní koalice evidentně doufá, že balík vládních úsporných opatření, jakož možná i určitý úspěch s připravovanou reformou důchodů, nejen přivedou zpět voliče, kteří strany vládní koalice volili v minulých volbách, a nyní se od vlády odvracejí, ale možná i některé voliče hnutí ANO. Jenže problémy současné vlády se bohužel neomezují jen na nespokojenost veřejnosti s ekonomickou situací.
Vláda má potíže i se srozumitelnou komunikací, a premiér Petr Fiala, který se osvědčil na poli zahraniční a evropské politiky po začátku války na Ukrajině, se doma stále více jeví jako spíše slabý politik. Koalice sestávající z pěti stran přitom může působit jako srozumitelný a rozhodný celek jen v případě, že se rozdílná stanoviska jednotlivých stran a ministrů z pěti stran „schovají“ za silného lídra.
Tento problém bude pro vládní koalici těžké vyřešit. Fialu nemůže vyměnit bez hrozby rozpadu koalice, a odstředivé tendence budou s blížícími se volbami spíše růst. Což znamená i spíše větší než menší disonance ve vládní komunikaci, která tolik lidí popuzuje.
Taktika ANO
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš, či možná spíše jeho poradci, vsadili na to, že zejména v Občanské demokratické straně poroste nespokojenost se stagnujícími či klesajícími preferencemi. A že se v ODS vynoří politici, kteří budou argumentovat, že je tomu tak proto, že se ODS nechala svázat koalicí Spolu, a nemůže dělat svoji politiku.
Babiš proto ustoupil do pozadí, a hnutí ANO, reprezentované především duem Karel Havlíček a Alena Schillerová, začalo tvrdit, že se stává konzervativním politickým subjektem s „vlasteneckou“ strunou. Úkrok ke konzervativismu, jakkoliv umělý a v hnutí nijak neprodiskutovaný, má z ANO—bez Babiše coby jeho hlavní tváře–udělat politický subjekt přijatelný jako koaliční partner pro konzervativní část ODS. Nacionalistická a protiimigrační, pepřená silnou kritikou EU, má přilákat voliče SPD.
Nedá se vyloučit, že Babišovi tato taktika vyjde. V ODS už zaznívají hlasy, že spolupráce s ANO by byla za určitých okolností možná. Jan Zahradil, který už nechce působit v europarlamentu, nejen razí tuto tezi, ale také otevřeně kritizuje koalici s lidovci a TOP 09. A v ODS není sám.
Pokud by v ODS nakonec převládl názor, že koalice Spolu je pro ni jen břímě, je jasné, že by se začaly prudce měnit poměry na české stranické scéně. Lidovci nemají bez koalice Spolu momentálně šanci dostat se do Sněmovny, TOP 09 balancuje na hranici pěti procent, která ještě účast ve Sněmovně zaručuje.
Je přitom jisté, že do voleb společně nepůjde druhá z koalic, které utvořily vládní pětikoalici—koalice Pirátů a hnutí Starostové a nezávislí. Testem toho, jak si jednotlivé strany vládní koalice vedou, a zejména toho, jak by dopadly strany tvořící koalici Spolu, pokud by kandidovaly samostatně, budou už volby do Evropského parlamentu příští rok.
Udržet koalici Spolu i pro tyto volby může být přitom složité, protože právě v evropské politice má ODS na řadu témat jiné názory než lidovci a TOP 09. Hnutí ANO přitom v podobě svého údajného posunu ke konzervativismu a kritičtějším postojům k EU bude ve vztahu k EU občanským demokratům blíže než lidovci a TOP 09.
Snahy části ODS nevylučovat pragmatickou spolupráci s ANO po příštích volbách mohou spustit štěpení ve straně či souboj o novou orientaci, vyjádřenou i personálními změnami v jejím vedení. Pokud by k takovému štěpení došlo po evropských volbách, může to mít dopady na soudržnost celé vládní koalice, což je nejspíš to, s čím Babiš kalkuluje.
Nové strany
Zabetonovaná situace v české politice přímo volá po nástupu nových politických subjektů. Zatím se nezdá, že by existovala silná poptávka po další nacionálně-populistické straně. SPD i ANO, zdá se, ve velké míře uspokojují poptávku, která existuje.
Prostor se otevírá spíše pro demokratickou levici, protože posun ANO k národnickému konzervativismu, může znejistit nemálo levicových voličů, kteří Babišovo hnutí začali podporovat, když během účasti ANO ve vládě Bohuslava Sobotky otočil kormidlem doleva. V demokraticky-levicovém táboře je ovšem pozoruhodně mrtvo.
Nedávný sjezd ČSSD nenabídl nic, co by stranu mohlo přesvědčivě katapultovat zpět do sněmovních lavic. Ačkoliv jasný odstup ČSSD od ANO je základním předpokladem možného znovuoživení strany jako suverénního politického subjektu na levici, ČSSD v podobě společného senátorského klubu s ANO sál koketuje s Babišovým hutím.
Poptávka po nějaké levicově-demokratické alternativě k současné vládě i k rádoby konzervativnímu ANO přitom může být relativně silná. Aby z ní mohla ČSSD profitovat, musela by ovšem projít zásadní změnou, včetně personálních změn ve vedení strany.
Prostor pro nástup nějakého politického subjektu existuje kvůli zabetonované situaci na české politické scéně i v oblasti, kterou na Slovensku obsadil s novou stranou Progresivné Slovensko Michal Šimečka. I v české společnosti existuje mezi vzdělanějšími, městskými voliči poptávka po jasně proevropské, liberální politice.
Takovou politiku by samozřejmě mohli dělat Piráti nebo hnutí STAN, jenže obě politická uskupení si svázala ruce účastí v koalici vedené euroskeptickou ODS a v oblasti kulturně politických témat dominovanou nejen konzervativci z ODS ale i lidovci. Nabídka pro voliče, kteří si přejí otevřenou proevropskou, liberální politiku, zakotvenou v jasné prozápadní orientaci země, tak možná musí přijít zvenčí vládní koalice.
Taková strana by se přitom mohla opřít i o orientaci současného Hradu. Dokonce by možná nebylo nic špatného na tom, kdyby vznikla se štítem „hradní“.
Jisté je, že pokud česká politika doklopýtá k volbám bez toho, že by došlo k některým z popsaných scénářů, může se stát, že se naše země vydá po roce 2025 antiliberální, orbánovskou cestou.
Deník Referendum, 8.8.2023