Před několika dny se v médiích objevila zpráva, že vládní koalice v tomto volebním období už nespustí proces přistupování ke společné evropské měně ani v podobě prvního kroku, kterým by bylo připojení České republiky k Evropskému mechanismu směnných kurzů. Nechá prý toto rozhodnutí až na vládě příští.
Zpráva byla okamžitě dementována politiky hnutí Starostové a nezávislí a Pirátské strany. Ti tvrdí, že k žádné takové dohodě nedošlo. Chtějí o případném vstupu do Evropského mechanismu směnných kurzů ještě v tomto volebním období prý dál jednat.
Jak k tomuto informačnímu šumu došlo, nechme stranou. Jisté je, že názory na to, kdy zavést u nás společnou evropskou měnu, dál štěpí vládní koalici.
Zejména Občanská demokratická strana dlouhodobě nikam nespěchá. Někteří její politici—v souladu s politickým DNA, které straně vtisknul už Václav Klaus–dokonce tvrdí, že euro bychom neměli zavádět vůbec.
Ostatní čtyři strany vládní koalice jsou pro zavedení eura, ale dvě menší strany koalice SPOLU—lidovci a TOP 09—musí brát na mínění ODS, největší strany koalice, větší ohledy než STAN a Piráti. Rozdílné pohledy na přijetí eura by mohly tuto koalici oslabovat, pokud by byly ve veřejném prostoru příliš propírány.
Na sociálních sítích byly reakce na zprávu, že by tato vláda chtěla nechat případné zahájení procesu přistupování k euru až na vládě příští, vesměs negativní. Nemálo voličů vládní koalice má evidentně zato, že kdyby Fialova vláda udělala k přijetí eura alespoň první krok, nemohla by ta další proces přijímání eura úplně zmrazit. Hnutí ANO, které v příští vládě může hrát zásadní roli, by při svém odmítání eura mělo alespoň částečně svázané ruce.
Ministr pro Evropské záležitosti za hnutí STAN Martin Dvořák i předseda Pirátů Ivan Bartoš na sociálních sítích také naznačili, že jejich strany mají v úmyslu otázku přijetí eura prosazovat mnohem rezolutněji, pokud by po volbách měla znovu vzniknout koalice stran, které tvoří současnou vládu.
Jak by toho chtěli dosáhnout, je ovšem nejasné.
Pokud by si ODS opět postavila hlavu, šly by tyto strany tak daleko, že by kvůli neshodám v otázce přijetí eura, ohrozily vznik vlády, která může být opět jedinou alternativou ke vzniku vlády vedené hnutím ANO?
Jisté je, že otázka zavedení eura se u nás stává i otázkou bezpečnostní. Postkomunistické státy, které vstoupily do EU v roce 2004, a společnou měnu zatím nepřijaly, zůstávají do jisté míry méně integrované s jádrem EU, což je činí zranitelnějšími ve světle snah Ruska Unii oslabit či rozbít.
ODS, která je v současné vládní koalici hlavní překážkou pro spuštění alespoň prvních kroků k přijetí eura, tak pro sebe i Českou republiku vytváří poněkud schizofrenní situaci. Její předseda Petr Fiala chce, aby naše země hrála na evropské scéně významnější roli, a mluví o potřebě bránit demokracii, ale odpor k větší evropské integraci v podobě odmítání eura, jde částečně proti těmto záměrům.
Jako příklad lze uvést Fialovo prohlášení, že by chtěl, aby Česká republika měla v příští Evropské komisi nějaké důležité portfolio, což jsou především ta ekonomická. Odborníci na evropské dění ale okamžitě upozornili, že země, která není členem eurozóny, si může nechat o takovém portfoliu nechat jen zdát.
Otázka přijetí eura má tedy různé roviny. Nejenže může významně komplikovat případné snahy obnovit vládu současné pětikoalice po volbách, ale také bude mít dopady na postavení České republiky v EU i její případnou zranitelnost ve probíhající studené válce s Ruskem.
ČRo Plus, 16.5.2024