České politické strany pojaly kampaň před volbami do Evropského parlamentu jako směs převážně nesplnitelných slibů ve vztahu k budoucnosti Evropské unie a referenda o vládě Petra Fialy. Vyplatilo se to zejména největší opoziční straně, hnutí ANO, a některým mimoparlamentním politickým formacím. Eurovolby tak možná zásadně ovlivní domácí politiku.
Český vliv na dění v EP se naopak spíše zmenší. Napomohly tomu i strany vládní koalice, které nedokázaly těžiště konfrontace s opozicí posunout k realistické debatě o zásadních evropských tématech a raději slibovaly, že se i ony přičiní, aby byl přepsán evropský migrační pakt nebo zelená dohoda. Popřípadě, že se zasadí o oddálení konce spalovacích motorů.
Výsledkem je úspěch populistů, přičemž z jednadvaceti europoslaneckých mandátů, o které se v České republice sváděl boj, pět připadne politickým formacím, které budou mít na dění v EP zcela minimální vliv.
Dva europoslanci za postkomunistické Stačilo! skončí ve zcela okrajové frakci Levice a dva zvolení za hnutí Přísaha a motoristé budou mít problém najít v EP jakýkoliv politický domov.
Hnutí Svoboda a přímá demokracie, které je členem krajně pravicové frakce Identita a demokracie, bude mít nakonec jen jednoho europoslance. Frakce navíc navzdory předpovědím významně neposílila, takže vliv SPD na evropskou politiku by byl zcela minimální, i kdyby hnutí Tomia Okamury dosáhlo lepších výsledků.
Dění v euraparlamentu budou dál reálně určovat tři největší frakce: evropští lidovci, socialisté a liberálové. Určitý vliv tak mohou mít snad jen čeští europoslanci z TOP 09, z KDU-ČSL a STAN, kteří patří právě k Evropské lidové straně, jakkoliv je jich jen pět. Vliv Pirátů se radikálně zmenšil nejn proto, že jim po eurovolbách zůstal jen jeden europoslanec, ale i kvůli zásadnímu oslabení evropských Zelených, kteří v minulosti měli jistý vliv, protože konstruktivně spolupracovali s největšími frakcemi.
Ve frakci socialistů nemá Česká republika nikoho. Ve frakci liberálů sice zatím působilo hnutí ANO, ale to vyhrálo eurovolby u nás s pomocí politiky, která ho v liberální frakci Renew, pokud v ní vůbec zůstane, bude izolovat.
Kdyby od liberálů odešlo, nejspíš by uvažovalo o frakci Evropští konzervativci a reformisté, kde zasedají Občanští demokraté, jenže si lze jen těžko představit, že by největší česká vládní strana chtěla být ve stejné frakci s největší opoziční stranou. Navíc tato frakce má kvůli svým euroskeptickým postojům na dění v EP malý vliv. Kdyby ANO spoluzaložilo nějakou úplně novou frakci, bude jeho vliv ještě menší.
ODS by naopak mohla svůj vliv posílit, kdyby z frakce Evropských konzervativců a reformistů odešla, což, jak naznačil předseda ODS Fiala, by mohla udělat, pokud by se frakce otevřela radikálům. Směřovala by pak nejspíš do vlivné lidovecké frakce, kde už jednou a kde by nyní mohla využít spolupráce s ostatními členy koalice SPOLU.
Jisté je, že po kampani, která slibovala voličům přepsání celé řady evropských politik, které čeští politici vykreslovali jako hrozby, nastal čas na realismus. Pokud by už k nějakým úpravám migračního paktu, evropské zelené dohody nebo konce spalovacích motorů došlo, odehraje se vše podstatné na úrovni Evropské rady, Rady Evropské unie a Komise. Evropský parlament by takové úpravy případně jen schvaloval.
Čeští europoslanci by přitom na tento schvalovací proces měli jen okrajový vliv, protože v EP se obvykle hlasuje podle dohod největších frakcí. A do těch, jak už bylo řečeno, čeští voliči–svedení radikálními sliby velkých změn a většinově pojímající eurovolby jako referendum o vládě—poslali tříšť uskupení, která budou vesměs působit mimo hlavní proud evropské politiky.
ČRo Plus, 13.6.2024