Počet volných pracovních míst u nás momentálně výrazně převyšuje
počet nezaměstnaných. Podnikatelské svazy i firmy volají po dovozu pracovníků
z jiných zemí, ale podle odborů, některých politických stran i expertů to
z různých důvodů není ideální řešení.
Prezident Zeman ve svém vánočním poselství doporučil
robotizaci. A také připomněl, že dle něj
by lidé, kteří odmítají práci, neměli dostávat sociální dávky.
Jenže robotizace je běh na dlouhou trať, navíc si některé
firmy nemohou ani v době ekonomického boomu větší investice do robotizace
dovolit. A roboty nelze využít všude.
Motivovat lidi k práci s pomocí odpírání
sociálních dávek by teoreticky mělo smysl tam, kde práce je. Jenže vyšší míru
nezaměstnanosti i vyšší počet sociálně vyloučených lokalit lze najít právě
v oblastech, kterým se ekonomicky nedaří. A na dojíždění či stěhování za
prací není český stát takříkajíc strukturálně vybaven.
Experti navíc upozorňují, že mezi lidmi, kteří nepracují, je
velké množství těch, kteří jsou nejvíc postiženi exekucemi. Těm čelí u nás 863
tisíc lidí, tedy více než 9 procent populace. Mnozí z nich nechtějí pracovat za
plat, z něhož jim po srážkách zůstane
jen nazabavitelné minimum. Buď tedy raději nepracují, anebo pracují
„načerno“.
Sněmovna sice bude projednávat novelu insolvenčního zákona,
kterou ji vrátil se změnami Senát. Jenže i po případném přijetí zákona—ať už
v senátní nebo původní sněmovní verzi—bude oddlužení u nás nadále méně
efektivní než v některých západních zemích.
Když už je řeč o evropském západu, pracovnímu trhu
v některých zemích výrazně pomáhají opatření, jako je větší flexibilita ve
využívání částečných úvazků (zejména v zaměstnávání žen s dětmi a
důchodců), včetně sdílení pracovních
míst více lidmi.
Jako komplexnější inspirace by mohl posloužit i dánský model
Flexicurity, který se opírá o celou škálu takových vzájemně provázaných inovativních
opatření, které zpružnily fungování pracovního trhu i sociálního
státu. Existuje ovšem zejména díky schopnosti politiků, státní správy,
podnikatelských svazů a odborů se domluvit a konsenzus udržovat. Popřípadě podle
potřeby systém měnit. A toho není český stát, zdá se, schopný ani v době,
kdy v jeho čele stojí premiér, který sní o tom, že bude fingovat jako
rodinná firma.
Právo, 7.1.2019