<!–
/* Font Definitions */
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
@font-face
{font-family:“ＭＳ 明朝“;
panose-1:0 0 0 0 0 0 0 0 0 0;
mso-font-charset:128;
mso-generic-font-family:roman;
mso-font-format:other;
mso-font-pitch:fixed;
mso-font-signature:1 134676480 16 0 131072 0;}
/* Style Definitions */
p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal
{mso-style-unhide:no;
mso-style-qformat:yes;
mso-style-parent:““;
margin:0cm;
margin-bottom:.0001pt;
mso-pagination:widow-orphan;
font-size:14.0pt;
font-family:“Times New Roman“;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;
mso-bidi-font-family:“Times New Roman“;
mso-ansi-language:CS;}
.MsoChpDefault
{mso-style-type:export-only;
mso-default-props:yes;
font-size:14.0pt;
mso-ansi-font-size:14.0pt;
mso-bidi-font-size:14.0pt;
mso-fareast-font-family:“ＭＳ 明朝“;
mso-fareast-theme-font:minor-fareast;}
@page WordSection1
{size:595.0pt 842.0pt;
margin:72.0pt 90.0pt 72.0pt 90.0pt;
mso-header-margin:35.4pt;
mso-footer-margin:35.4pt;
mso-paper-source:0;}
div.WordSection1
{page:WordSection1;}
–>
V lamentování nemalé
části komentátorské obce nad Andrejem Babišem a Milošem Zemanem, jakož i nad malou
schopností většiny takzvaných tradičních stran mocenskému tandemu Babiš-Zeman
čelit, poněkud zaniká, že v české politice konečně dochází k dlouho
očekávané generační výměně, která bude mít pozitivní důsledky.
O potřebě generační
změny začal kdysi mluvit už prezident Václav Havel, který si od jmenování
některých mladých politiků do vlády Josefa Tošovského sliboval, že se tím změní
postkomunistický styl české politiky, kterou měli tehdy pevně v rukou
politici zformovaní mentálně obdobím normalizace. Havel ovšem podcenil, že ani
mladší politici, jako byli Vladimír Mlynář nebo Michal Lobkowitz, nemohli
pouhých deset let po pádu komunistického režimu, z kontextu
postkomunistického marasmu vykročit.
I jiné mladé hvězdy
české politiky než ty, které propagoval Havel (kupříkladu Stanislav Gross,
Karel Březina, Ivan Langer nebo Vladimír Dlouhý) se přizpůsobily systému, který
byl prolezlý korupcí, umělou ideologičností a dalšími nešvary politického
postkomunismu. Jedním z důsledků jejich selhání nakonec bylo, že si
politickou moc bez problémů udržovali matadoři politstopadové politiky, jako
byli Václav Klaus a Miloš Zeman, protože ač si z hlediska cynického
přístupu k politice se zmíněnými mladšími politiky v ničem
nezadali, značná část společnosti je uznávala alespoň jako silné autority.
Už
v devadesátých letech, kdy se první pokusy o infúzi „nové krve“ do české
politiky odehrály, upozorňovali někteří komentátoři, že politici jiného ražení,
než jsou ti, kteří byli zformováni bývalým režimem, se mohou začít vynořovat
teprve v kontextu skutečné generační změny. A ta obvykle přichází po dvaceti
až třiceti letech.
V našem případě
bylo zejména důležité, aby nové tváře
české politiky, ač se ještě narodily krátce před rokem 1989, strávily většinu
života už v demokratických poměrech (jakkoliv ještě pokřivených
postkomunistickou politikou první polistopadové generace), něco profesně či
občansky před vstupem do politiky dokázaly, a pokud možno získaly zkušenosti i vzdělání
v západním světě.
V tomto kontextu
je vzestup mladých sociálně demokratických politiků, jako je ministr zahraničí
Tomáš Petříček nebo ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, mnohem
důležitější politickou událostí, než se může na první pohled zdát. Ať už
s jejich konkrétní politikou souhlasíme nebo ne, reprezentují nový
politický étos a styl práce, a i proto je politici starší generace, zejména ti,
kteří stojí u kormidel moci, nemají v lásce.
Výrazem generační
změny jsou i Piráti. Právě tato strana je první, která u nás skutečně vzešla
z občanské společnosti. Nevytvořili si ji takříkajíc seshora politici
zakořenění v odcházející postkomunistické éře.
I proto se styl
komunikace politiků z řad Pirátů tak výrazně na první pohled liší od
tradičních stran, nebo od stylu Andreje Babiše. Ten si sice také vytvořil nové
hnutí, ale jelikož je dokonalým produktem postkomunistické éry, vytvořil ho
zcela v intencích této končící éry. Není divu, že po počátečním flirtu
s mladšími pravicovými voliči, opírá nyní svoje úspěchy o starší voliče,
kterým po jejich traumatických zkušenostech s postkomunistickou
transformací nabízí jistoty a bezpečí.
Je samozřejmě možné,
že politiky, jako jsou Petříček a Maláčová v ČSSD, nakonec ještě starší generace takříkajíc zašlape do
země. Ale je jisté, že časy se začínají pozvolna měnit. Bude přicházet stále
více mladších lidí, kteří si politické ostruhy vysloužili v občanské
společnosti, nebojí se světa za českými hranicemi a jsou doma ve světě
technologických a dalších výzev, které nám připravuje globalizace.
ČRo Plus, 9.1.2019