Je integrace pravice reálná?

Ostrá kritika na adresu Občanské demokratické strany, která zazněla na celostátní konferenci Občanské demokratické aliance, není překvapující. ODA je v současnosti politickým subjektem ve stavu ohrožení a její lídři si jsou toho dobře vědomi. V nedávných volbách se strana opět (stejně jako v roce 1992) jen s námahou přehoupla přes pětiprocentní hranici. Pokud by se, jak mnozí očekávají, opravdu konaly předčasné volby, byla by ve vážném nebezpečí ztráty parlamentní reprezentace. Je totiž pravděpodobné, že mnozí voliči, kteří dali v nedávných volbách hlasy ODA na protest proti určitým aspektům politiky ODS, především jejímu politickému stylu, by ze strachu, že jejich hlasy propadnou, dali nyní své hlasy ODS.

Vina za křehké postavení aliance tkví nejenom ve skutečnosti, že tato ODA zůstává spíše elitním volebním klubem, který se nedokázal přeměnit na skutečnou stranu, ale především v tom, že o hlasy voličů soutěží s úspěšnou a kompetentní stranou, která má v podstatě stejné ideové zaměření a oslovuje stejný segment voličů . Rozdíly mezi ODA a ODS nespočívají v rozdílných ideologiích a platformách ale spíše v odlišném důrazu na určité problémy.

ODA po celé minulé volební období usilovala o to, aby se od ODS nějakým způsobem odlišila. Postupně skutečně našla a byla schopna obhajovat rozdílný přístup k otázkám, jako jsou například občanská společnost, ombudsman či regionální reforma. Naneštěstí pro ODA ale žádná z těchto otázek nereprezentuje pro veřejnost stěžejní problém. Navíc ODS byla v nedávných koaličních jednáních svolná k řadě ústupků a vzala tak Občanské demokratické alianci do značné míry půdu pod nohama. Otázka vlastní identity (takové, kterou by voliči mohli vnímat jako odlišnou od ODS), se tak pro alianci stala opět vážným problémem. Nedávná výzva Josefa Zieleniece k vnitrostranické diskusi uvnitř ODS a vytvoření přívětivější tváře pak byla i frontálním útokem na jeden z posledních vnímatelných rozdílů, které odlišovaly obě občanské strany. Co zůstává z „ODS s lidskou tváří“ (jak je ODA někdy označována), pokud se ODS podaří v důsledku Zieleniecovi výzvy vytvořit svou vlastní „lidskou tvář“?

Pro dvě občanské strany je zkrátka na české politické scéně stále méně místa, a ODA z tohoto souboje o přízeň v podstatě stejné skupiny voličů zatím vychází jako strana poražená. Nejlogičtějším místem pro alianci by v mnoha směrech bylo působení uvnitř ODS coby názorového proudu. ODA, navzdory ideologické příbuznosti obou stran, ovšem vznikla především proti ODS. Byla vždy místem pro skupinu politiků, kteří vidí svět z podobných pozic jako ODS, ale nechtějí tak činit ve stínu Václava Klause. Pro tyto politiky by nyní bylo do jisté míry porážkou s Klausem spojit své síly v jeho straně.

Názory, že by se ODA mohla sloučit s KDU-ČSL spíše než s ODS, jsou v mnoha směrech spíše hlasy proti ODS nežli pro lidovce. Obě strany mají k sobě poměrně daleko nejenom tím, co reprezentují ideologicky, ale i na pomyslné pravo-levé škále. KDU-ČSL je v mnoha směrech stranou středovou se zřetelnou sociálně-demokratickou orientací v mnoha oblastech–tedy tím, od čeho se ODA se svým opakovaným (i když především jen rétorickým) důrazem na pravicovost snaží distancovat.

Zatímco sloučení obou občanských stran by v mnoha ohledech dávalo smysl, ale brání mu především osobní ješitnost, sloučení ODS a lidovců je, stejně jako sloučení ODA a lidovců, nemožné z důvodů podstatně hlubších. Obě strany především reprezentují dvě odlišné politické proudy (liberální a křesťansko-demokratický), které vedle sebe (ale málokdy dohromady v jedné straně) existují i v mnoha dalších demokraciích. KDU-ČSL má navíc, na rozdíl od ODA, stabilní voličskou bázi, která jí garantuje místo v jakémkoliv příštím parlamentu. Díky specifikům české politické reality hrají lidovci politickou roli, která daleko přesahuje jejich skutečnou politickou sílu mezi voliči. KDU-ČSL si je této své role jazýčku na politických váhách mezi ODS a sociálními demokraty vědoma a byla by sama proti sobě, kdyby se jí zřekla integrací s ODS.

Senátní volby, které do jisté míry určí, zdali má smyl usilovat o předčasné volby do dolní sněmovny, vizitku ODA i lidovců jen těžko vylepší. Většinový systém, který bude při volbách do Senátu použit, totiž už svou podstatou zvýhodňuje nejsilnější strany, tedy ODS a ČSSD. Argumenty jak ODA tak i lidovců, že ODS podkopává šance české pravice v senátních volbách tím, že do nich jde samostatně, znějí ve světle nedávného radikálního odmítnutí integrace s ODS oběma stranami poněkud licoměrně. Z hlediska ODS by totiž mělo jen malý význam vytvořit společnou kandidátku se stranami, které mohou již za několik měsíců opustit křehkou koalici a vzít tak s sebou i některá senátorská křesla vyhraná právě díky společným kandidátkám s ODS.

Zatímco lidovcům případný neúspěch v senátních volbách pravděpodobně příliš neuškodí, pro ODA by se takový neúspěch mohl stát osudným. Pro voliče občanských stran by totiž mohl sloužit v případě předčasných voleb do dolní sněmovny jako signál, že hlasy pro ODA jsou hlasy ztracenými. Nedávné zatroubení ODA k útoku na ODS, je tedy jen dalším pokusem aliance odlišit se v této pro ní nepříjemné situaci za každou cenu od svého silnějšího a úspěšnějšího politického dvojníka. V případě, že se ukáže být stejně neúspěšným, jako pokusy minulé, je možné, že k integraci občanských stran dojde nikoliv rozumnou domluvou, která by mohla obohatit českou politickou scénu, ale tím, že ODS převezme to, co zbude z ODA po případném selhání aliance v předčasných volbách.


Lidové noviny – 13. 9. 1996

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..