V záplavě mediálních analýz různých průzkumů veřejného mínění před senátními volbami se zcela zapomíná na to, že senátní volby ve většině případů proběhnou ve dvou kolech. Jedno kolo budou mít pouze tam, kde jeden z kandidátů vyhraje v daném obvodu více než 50% hlasů hned v prvním kole. Ve většině z 81 volebních obvodů, tomu ale tak ovšem nebude.
Do druhého kola postoupí dva kandidáti, kteří v prvním kole získají nejvíce hlasů. Tato skutečnost ve velké míře znehodnocuje nejrůznější průzkumy „popularity“ kandidátů v jejich obvodech. Co nám tyto průzkumy většinou mohou napovědět, je pouze to, kteří dva kandidáti se spolu utkají v druhém, rozhodujícím kole.
V zaběhnutých volebních systémech, které používají většinový princip s dvěma koly, je typické, že první kolo je viděno především jako jakési oddělení „zrna“ od „plev“. Pouze skutečně zdatní kandidáti se prosadí do druhého kola.
Zatímco před prvním kolem jsme svědky především volebních kampaní, ať už individuálních nebo založených na podpoře stran, před druhým kolem často jde hlavně o intenzivní zákulisní jednání o tom, kdo koho podpoří. Jak neúspěšní kandidáti z prvního kola, tak strany, obvykle nabádají své voliče, aby volili pro jednoho ze dvou zbývajících kandidátů. Takové dohody a výzvy sice často mají na rozhodování voličů jen omezený vliv, ale někdy mohou rozhodnout o tom, kdo se z druhého kola vynoří jako vítěz.
Je například pravděpodobné, že v těch okrscích, v nichž se kandidáti Občanské demokratické strany nedostanou do druhého kola, ODS automaticky, nebo na základě jednání, podpoří buď kandidáta lidovců nebo Občanské demokratické aliance, či společného kandidáta těchto dvou stran. Může se ale stát, že ODS bude preferovat někoho jiného, řekněme nezávislého kandidáta. Někteří z těch nezávislých kandidátů, kteří se probojují do druhého kola, budou před konečným kláním v pokušení uzavřít spojenectví s nějakou silnou stranou a získat tak její podporu.
Komunisté se již vyjádřili, že ve druhém kole podpoří kandidáty Sociálních demokratů navzdory tomu, že ČSSD s komunisty odmítla uzavřít formální dohodu. Ale i tato podpora bude pravděpodobně v některých případech předmětem zákulisních vyjednávání. Jak rostoucí spory v ČSSD ukázaly, není sociální demokrat jako sociální demokrat. Někteří jsou ideově blíže středu, a tedy i koaličním stranám, nežli komunistické levici. Jiní zase vězí ještě jednou nohou v komunistické levici, a budou tedy pro komunisty přijatelnější.
Navíc v některých obvodech kandidují i kandidáti jiných levicových stran, jako jsou Levý blok či Strana demokratické levice, kteří jsou komunistům přece jen blíže nežli ČSSD.
Velkou neznámou pak bude chování republikánských voličů, Bude většina z nich volby opravdu bojkotovat? Pokud ne, komu dají své hlasy? Ačkoliv je republikánská strana označována za extrémní pravici, je to jednoduše především strana extrémistická–mnoho jejích voličů se na pravo-levé škále vidí v levé části politického spektra.
Další důležitou otázkou je, komu dají ve druhém kole své hlasy voliči nezávislých kandidátů, kteří se do druhého kola neprobojují, a komu dají své hlasy voliči, kteří budou v prvním kole vybírat nikoliv na základě stranických kritérií ale především na základě osobnostního faktoru. Důležité též bude, komu dají své hlasy voliči různých ministran, které buď své vlastní kandidáty vůbec nestaví, nebo jejichž kandidáti se nedostanou až do druhého kola.
Z tohoto výčtu různých možností a nezodpověditelných otázek je jasné, že předpovídat výsledek voleb založených na většinovém, dvoukolovém systému, je složitější nežli předpovídání výsledků voleb založených na systému poměrného zastoupení, kterého se používá při volbách do dolní sněmovny. Především je zavádějící činit závěry na základě průzkumů popularity v různých obvodech, s výjimkou těch obvodů, kde jeden kandidát má výrazný náskok, a kde se jeho či její popularita blíží 50%.
Skutečnost, že Helena Růžičková, kandidující za komunisty, vede ve svém obvodu, ještě vůbec neznamená, že bude zvolena. Znamená pouze, že má dobré šance prosadit se do druhého kola. Ve druhém kole se ale pravděpodobně vytvoří široká koalice pravicových stran, které se postaví za pro kandidáta, pokud takovým kandidátem bude někdo reprezentující koaliční strany. Pokud by takovým kandidátem byl sociální demokrat, budou muset koaliční strany zvažovat, zdali podpořit Růžičkovou a oslabit tak ČSSD nebo zdali se postavit za kandidáta svého nejsilnějšího politického soupeře.
Ať už ale volby dopadnou jakkoliv, dvě věci jsou jisté. Těmi, kdo v tomto systému už tradičně nejvíce ztrácí, jsou kandidáti ministran a zejména kandidáti extrémistických stran. Těmi, kdo nejvíce získává, jsou voliči, kteří si mohou vybrat z konkrétních kandidátů být více ve spojení s těmi, kdo je reprezentují.
Lidové noviny – 2. 11. 1996