Průzkumy veřejného mínění naznačují, že popularita Občanské demokratické strany poklesla na rekordně nízkou úroveň. Naše nejsilnější vládní strana nyní zaostává za opozičními Sociálními Demokraty o sedm až osm procent. Z hlediska ODS se jedná o neblahé znamení hned z několika důvodů. Především výsledky těchto průzkumů jsou plně v souladu s obecnějšími trendy rostoucí nedůvěry ve vládu a znechucení politickou situací v zemi, které potvrzují jiné průzkumy. Dá se říci, že bylo jen otázkou času, kdy ODS–coby vůdčí síla transformace a vládní koalice–začne být identifikována se škálou obecnějších problémů.
Dalším neblahým znamením pro ODS je, že tyto průzkumy jsou první, které mapují nálady voličů po nedávno ohlášeném balíčku vládních opatření. Propad ODS pravděpodobně znamená, že balíček u voličů politicky neuspěl. A že neuspěl nikoliv pouze proto, že zavádí nepopulární opatření. Neuspěl pravděpodobně i proto, že nebyl spojen s výměnou klíčových ministrů, především ministra financí Ivana Kočárníka. Ten je vnímán veřejností nejenom jako někdo, kdo nese politickou odpovědnost za
celou řadu skandálů ve finančním sektoru. Je též vnímán jako věrný souputník Václava Klause. Lidovci, jejichž lídr Josef Lux, personální změny žádal hned při oznámení balíčku, si u voličů polepšili.
Dalším vážným problémem pro ODS je klesající obliba Václava Klause samotného. Ani za politicky ochromeného Klause totiž v ODS neexistuje plnohodnotná náhrada. ODS byla vytvořena coby strana jednoho muže. Bez Klause v čele by se tak strana mohla stát bitevním polem hned několika frakcí–vývoj, který by mohl vyústit až do jejího rozpadu. Proklamovanou ideologickou bází ODS je liberalismus, ale ve skutečnosti je její ideové zaměření značně rozplizlé. Mnozí se nestali členy strany proto, že by byli přesvědčenými liberály– ODS a Klaus pro ně byli pouze „výtahem k moci“. Mnoho oportunistů, kteří se ke straně připojili, když se její pozice zdála být neotřesitelná, by pravděpodobně pošramocenou ODS rychle opustilo.
ODS se naneštěstí nezdá mít dostatek vnitřní dynamiky k tomu, aby se dokázala opravdu regenerovat. Ze strany akce se přeměnila ve stranu státu už před několika lety. Její prominentnější členové si zvykli na moc a vliv, ale
zapomněli produkovat a veřejnosti prodávat nové myšlenky. Strana by mohla projít skutečnou regenerací pouze tehdy, pokud by se ocitla v opozici, kde se již nemusí starat o své mocenské pozice. Jenomže ODS, která už není u moci–a navíc pravděpodobně ODS bez Klause v čele–možná nebude mít dostatek vnitřní soudržnosti ani na to, aby jako strana přežila.
Není divu, že z koaličních stran je to právě ODS, která je viděna jako nejvíce zodpovědná za současné problémy. Vláda, stejně jako koalice, byla vždy viděna především jako vláda dominovaná ODS a, specificky, jejím předsedou. ODS tak nyní sklízí plody své politiky z minulého volebního období, kdy své koaliční partnery mohla ve vládě kdykoliv přehlasovat a držela je ve svém stínu. Sklízí též plody toho, že si vždy přisvojovala ekonomickou transformaci jako především svůj projekt. Dokud byla transformace vnímána většinou společnosti jako úspěšná, byla úspěšná i ODS. Vzrůstající nespokojenost s některými klíčovými aspekty transformace ODS zákonitě škodí.
Je pravděpodobně příliš pozdě na to, aby se ODS mohla v očích voličů očistit. Svou první šanci tak učinit zmeškala hned po loňských volbách, kdy v podstatě nevyvodila žádné důsledky a poučení z volební porážky koalice. Iniciativa Josefa Zieleniece rozpoutat permanentní vnitrostranickou diskusi se neujala–částečně opět díky Václavu Klausovi, který nebyl schopen vidět vynořující se problémy strany stejně jasně.
Druhou šanci strana zmeškala, když někteří její představitelé nevyvodili politickou odpovědnost ze skandálů, které se začaly vynořovat v létě a na podzim minulého roku. Třetí zmařenou šancí byl prosincový kongres ODS, který sice přinesl otevřenou diskuzi a menší personální změny ve vedení, ale
nedokázal stranu skutečně probudit z politického limba. Poslední zmařenou šancí byla neochota doprovodit balíček opatření personálními změnami. Značný propad volebních preferencí naznačuje, že více šancí neskončit nakonec jako strana opoziční ODS už asi mít nebude. Je dokonce otázkou, zdali by straně v této fázi ještě mohla pomoci například rychlá výměna Klause za populárnějšího Josefa Zieleniece.
Průzkum IVVM naznačuje, že z odlivu voličů ODS těží zatím především lidovci. Svědčí to o tom, že středoví voliči zatím nepřekonali své zábrany vůči
sociálním demokratům. ČSSD už ale byla schopná v podstatě znovuzískat voličskou bázi, kterou měla v loňských volbách. Bude-li současné politické přešlapování koalice–zejména ODS–pokračovat, míra frustrace mnohých voličů nakonec prolomí zábrany, které vůči ČSSD mají. Už její současná vedoucí pozice v průzkumech veřejného mínění stranu do jisté míry v očích voličů legitimizuje.
Možnost převzetí vlády Zemanovou stranou není nijak lákavá především díky radikální rétorice Zemana a díky nedostatku zkušenosti ČSSD s vládnutím. Na druhou stranu je třena nezapomínat, že je vždy rozdíl mezi rétorikou a tím, co strany činí, dostanou-li se k moci. V některých postkomunistických zemích se ukázalo, že levicové strany u vlády mají často více legitimity uskutečňovat skutečně reformní politiku nežli strany pravicové. ČSSD by mohla v dohledné budoucnosti, jak se zdá, vládnout pouze v koalici s lidovci. Ti mají s fungováním vlády bohaté zkušenosti. Koalice s nimi by mohla být pro ČSSD nejen užitečnou školou ale i faktorem zmírňujícím možné radikální tendence Miloše Zemana.
Svobodné slovo – 17. 5. 1997