Vítězství nezávislého kandidáta Václava Fischera v doplňovacích senátních volbách vyvolalo úvahy o tom, zda se nejedná o jakousi předzvěst konce politických stran—o nástup nepolitické politiky. Ve skutečnosti jde pouze o vyjádření nespokojenosti s tím, jak v naší zemi politické strany fungují. Jasné vítězství Fischera je jenom jedním z dalších varování existujícím politickým stranám, že pokud se nezačnou chovat jinak, než se chovají, mohou být smeteny novými politickými subjekty. Strany ale nebudou v žádném případě nahrazeny nepolitickými subjekty nebo jedinci nezávislými na stranách. Moderní demokracie zatím nevynalezly způsob, jak bez politických stran fungovat.
Význam stranictví je různý v různých politických kulturách. Například v Americe, s jejím specifickým volebním a politickým systémem, je význam stran nižší než ve většině evropských demokracií. Obecně lze ale konstatovat, že význam klasických politických stran v západních demokraciích postupně klesá s tím, jak se moderní společnosti stávají stále komplexnějšími, a složité problémy není tudíž možné řešit zjednodušujícími ideologickými návody. Jinými slovy: řešení různých problémů v moderních demokraciích nejsou ve vzrůstající míře ani pravicová ani levicová. To pochopitelně znamená, že se mění i charakter politických stran: musí klást větší důraz na odbornost a věcná řešení než na ideologizující řešení.
Znamená to též, že ve specifických oblastech hrají v západních demokraciích stále větší úlohu různá občanská sdružení a „think-tanks“, které nabízejí expertní znalosti nebo specifické zkušenosti. Pokud do politiky nezasahují přímo, působí právě prostřednictvím politických stran. Ty se tak postupně proměňují z úzkých ideologických bašt ve vnitřně bohatě strukturovaná uskupení, v nichž hrají občanská sdružení a různé expertní týmy důležitou roli. Stále větší množství společenských procesů je také v rukou vysoce kvalifikovaných, důsledně odpolitizovaných (ale politicky kontrolovaných) byrokracií. Prostor pro politická řešení a radikální výkyvy doprava nebo doleva se postupně snižuje.
Jak s tím vším souvisí výsledek doplňovacích senátních voleb? Především tak, že stejně jako na Západě, bude i u nás přibývat politiků nezávislých na politických stranách. Není nezdravé, když určitý počet poslanců a senátorů není spojen se žádnou stranou. Nezávislí politici nabízejí stranám užitečné zrcadlo už tím, že stavějí své názory, nesvázané stranickými šablonami, do kontrastu s názory straníků. Ti tak mají příležitost se občas konfrontovat se „zdravým rozumem“. Zároveň není nutné tento jev přeceňovat. Politické strany zůstanou základními institucemi moderních demokracií—i když jejich charakter se bude postupně měnit.
Ani kvalitě naší demokracie neuškodí, když například v Senátu bude zasedat více politiků nezávislých na politických stranách, kteří mohou za určitých okolností lépe než straníci plnit roli kontrolního mechanismu vůči produktům stranické politiky, která se praktikuje ve sněmovně. Důležitější ale je, aby se změnila podoba našich politických stran. Ty by se měly posunout od prázdného ideologizování a zpolitizovaných půtek o nic, k věcnému řešení problémů a k ochotě čerpat podněty pro řešení důležitých problémů z občanské společnosti. Je důležité, aby otevřely jak názorům zvenčí tak novým talentům, a aby se vnitřně demokratizovaly.
V té podobě, v níž existují dnes, nemohou v podstatě úspěšně řešit komplexní problémy moderní společnosti, která aspiruje na členství v Evropské unii.
Právo – 6. 9. 1999