Nový volební zákon z dílny sociálních a občanských demokratů je dalším milníkem v pokusech opozičně-smluvního politického kartelu přerýsovat pravidla politické soutěže k vlastnímu prospěchu a pojistit si tak účast na moci i v budoucnosti. Zákon je součástí širšího sociálně-inženýrského tažení, na jehož konci má být změněná ústava, poslušnější veřejno-právní média, povolnější centrální banka, a policie, která se pod vedením politiků bude starat pouze o „čisté ruce“ některých a méně nebo vůbec o „čisté ruce“ jiných.
Opozičně-smluvní argumentace doprovázející nový volební zákon je dalším příkladem politické demagogie a dvojsmyslnosti. Zákon má posílit většinové prvky ale zároveň podržet princip poměrného zastoupení jako podstatu volebního systému. Je tomu tak především proto, že zavedení skutečného většinového systému by vyžadovalo změnu ústavy, pro což ODS a ČSSD nemají dostatek hlasů. Navíc zejména ČSSD se v doplňovacích senátních volbách přesvědčila, jak nebezpečný pro stranu může většinový systém v čisté podobě být.
Vytvořením třiceti pěti volebních obvodů namísto současných osmi a zavedením d’Hondtovy metody pro přepočet hlasů na mandáty nový zákon ovšem nakonec vytvoří de facto většinový systém. Strany zvolené do parlamentu nebudou reprezentovány poměrně, to jest podle jejich skutečné podpory u voličů. V současnosti princip poměrného zastoupení narušuje pouze pětiprocentní bariéra, kterou strany musí překonat, aby se do parlamentu dostaly. V novém systému budou mít potíže ve sněmovně získat křesla i strany, které nepřekročí hranici patnácti procent. Strany, které se umístí na prvních dvou místech zase získají procentuálně mnohem větší počet křesel, než je procento voličů, kteří pro ně budou volit.
Tato „nespravedlnost“ volební aritmetiky je daní, kterou země , kde se většinový systém používá, platí za jeho schopnost produkovat stabilní většinové vlády. V takových zemích ovšem nikdo nepředstírá, že ve skutečnosti o většinový systém nejde. Navíc v běžném většinovém systému mohou voliči využít i jeho další výhody—tedy možnosti vybrat si v konkrétním obvodu jen jednoho konkrétního kandidáta. Ten musí být obvykle v obvodu znám a musí se alespoň pokusit reprezentovat všechny voliče v obvodu, nikoliv jen svou stranu. V novém systému českém budou voliči i nadále volit mezi kandidátkami stran—i když jména na těchto kandidátkách budou muset být poněkud méně abstraktními veličinami, než je tomu dosud.
Nový volební zákon tak kombinuje především špatné stránky systémů poměrného a většinového zastoupení. Je to účelově ukuchtěný hybrid, pocházející ze stejné rodiny jako ostatní společné projekty ODS a ČSSD. Jeho největším kladem je to, co obě strany nepředpokládaly. Právě tento systém totiž definitivně stvořil čtyřkoalici jako skutečnou politickou formaci. Ta, pokud nabídne jednotné kandidátky, společného lídra a srozumitelný program, může nakonec shrábnout všechny bonusy a odměny, které si pro nejsilnější uskupení do nového zákona zakódovali opozičně-smluvní spojenci.
Literární noviny 20 – 10. 5. 2000