Kdyby si českých poměrů neznalý cizinec chtěl udělat obrázek o zářijovém zasedání Světového měnového fondu a Světové banky v Praze na základě prohlášení některých českých politiků, musel by si myslet, že se v Praze bude konat především sjezd extremistů. Prominentní sociální demokrat Zdeněk Jičínský publikoval úvahu o tom, zda nám to zasedání vzhledem k možným komplikacím vlastně vůbec stojí zato. Výkonná rada ODS pro změnu vydala varovné oficiální prohlášení, v němž „odmítá postoj některých občanských sdružení a politických stran v ČR, které chtějí zneužít zářijové zasedání MMF a SB k masovým nepokojům“.
ODS údajně nemíní ustupovat těmto projevům extremismu a žádá všechny své členy v příslušných zastupitelských orgánech, aby se zasadili o udržení pořádku, zabránili nepovoleným akcím a „pomohli tak zajistit jak klidný průběh jednání MMF a SB, tak poklidný život Pražanů“. Předáci strany se nijak netají tím, že je jim proti mysli úmysl prezidenta Václava Havla zprostředkovat komunikaci mezi představiteli nevládních organizací na jedné straně a MMF a SB na straně druhé.
Z podobných prohlášení je cítit jakýsi zvláštní puch totalitní minulosti. Zasedání MMF a příjezd odpůrců globalizace do Prahy nejsou nahlíženy jako užitečné demokratické výzvy k mnohostranné diskusi složitého problému, jakým globalizace je. Naopak: Na obranu klidu k práci proti rozvracečům se už předem zvedá bojovně sevřená pěst údajných demokratů, kterým je jasné, kdo čeho k čemu zneužije. S varovně vztyčeným prstem se staví do role strážců pořádku proti prezidentovi, který chce vést dialog s lidmi, kterým přinejlepším náleží rána obuškem či slzný plyn v obličeji.
Co když je to ale všechno mnohem složitější? Do Prahy se nepochybně sjedou nejenom skupiny, které budou chtít vyprovokovat nepokoje, ale i mnoho lidí, pro které je zasedání obou mocných nadnárodních institucí pobídkou k tomu, aby zcela legitimně dali najevo své postoje, aniž by k tomu chtěli využívat násilných prostředků. Vedle nich pak přijede i mnoho lidí, kterým upřímně leží na srdci osud lidské civilizace a vidí zasedání MMF a SB jako příležitost zaostřit pozornost na některé rozporuplné jevy doprovázející vývoj průmyslové civilizace. Skutečným demokratům, ať už jsou si svou pravdou jisti jakkoliv, by mělo jít o to, aby s lidmi, kteří s nimi nesouhlasí vedli dialog.
Úřady každého demokratického státu jsou samozřejmě povinny bránit právo a pořádek tam, kde jsou ohroženy. Stejně úporně je se ovšem třeba bránit, když se jakákoliv politická síla staví do pozice majitele pravdy a občanské iniciativy i jejich názory považuje jen za jakýsi obtížný plevel. Taková prohlášení, jaké vydalo grémium ODS, už dopředu vytvářejí nepřekonatelné bariéry, přes které ti, kdož mají pocit, že nemají ve společnosti hlas, téměř zákonitě nakonec házejí dlažebními kostkami. Otázkou pak je, kdo je vlastně extremistou.
Literární noviny – 22. 5. 2000