O novém volebním systému prosazeném opozičně-smluvním kartelem už bylo zdánlivě řečeno vše, zejména pokud jde o jeho možnou protiústavnost. O této otázce nakonec po právu rozhodne Ústavní soud. I kdyby ale soud rozhodl, že je zákon v souladu s Ústavou, pravdou zůstává, že nový systém je hluboce nemorální– a to nejen proto, že pravidla hry, kterými se má řídit celá politická scéna, by si neměli určit jen dva z mnoha hráčů na pomyslném hřišti.
Je nemorální, protože se jedná o dobře promyšlenou politickou loupež nebo, chcete-li, tunel. Rozdělením země do velkého počtu malých obvodů a zavedením prazvláštní matematiky pro přepočítávání voličských hlasů na mandáty budou strany, které získají méně než patnáct procent hlasů, v nebezpečí, že se vůbec nedostanou do parlamentu. Jejich hlasy budou v zájmu pomyslné stability přerozděleny mezi strany úspěšnější.. Ty si tak vlastně „naloupí“ hlasy a mandáty, které voliči dali jiným stranám–a to v množství mnohem větším, než se děje v případě pětiprocentní klausule ve volebním zákoně používaném až dosud. Pomohu tomu i speciální bariéry pro koalice. Pokud by například koalice čtyř stran (která potřebuje podle nového systému překročit dvacetiprocentní bariéru) neuspěla o jedno jediné procento, naloupí si největší strany plných devatenáct procent hlasů a jim odpovídajících mandátů, které jim nepatří.
Ve skutečných většinových systémech je politická nespravedlnost tohoto druhu vyvažována nejen tím, že takové systémy skutečně garantují stabilní většinové vlády, ale i tím, že se soupeří v jednomandátových obvodech. Jeden poslanec je pak odpovědný za jeden konkrétní obvod, což má samozřejmě mnoho výhod. V neposlední řadě tu, že voliči vědí, kdo přesně je zastupuje. V novém českém systému budou ale obvody i nadále více-mandátové a volit budeme nikoliv konkrétní osobnosti ale stranické kandidátky.
Ve spojení s novými pravidly o financování politických stran, podle kterých strany dostanou ze státní kasy jeden milion korun za každého poslance senátora a dvě stě tisíc za každého krajského zastupitele, si velké strany ke svým vlastním volebním výsledkům ještě naloupí nejen hlasy a mandáty stran menších ale i jim odpovídající finanční prostředky z kapes daňových poplatníků. Ve srovnání s tímto politickým tunelem bledne většina případů polistopadového hospodářského tunelování.
Nová Přítomnost – 13. 7. 2000