V roce 1952, v době vrcholícího stalinismu, vydal v Československém spisovateli jistý Pavel Bojar sbírku básní nazvanou Hlavou i srdcem.
Název dosti přesně shrnuje budovatelské zanícení mladého pohraničníka, kterým Bojar v té době byl. Spojení dvou tělesných orgánů, jednoho reprezentujícího rozum a druhého cit, do jednoho sloganu vytváří dojem naprostého emocionálního ale zároveň rozumově podloženého zanícení pro budování nového společenského řádu. Dotyčný pohraničník-básník stojí na bavorské hranici na stráži s pevným přesvědčením, že hlavou i srdcem chrání klid svého lidu k práci.
O 48 let později a v jiném společenském řádu na nás kupodivu vane stejný pocit a jazyk z nejnovějšího volebního hesla Občanské demokratické strany. Ta Hlavou i srdcem buduje též klid k práci a je pevnou zárukou demokracie proti čtyřkoaličnímu konglomerátu, ČSSD, prezidentovi, samozvaným a nikomu neodpovědným elitám a povýšenému „moralizování lidí, kteří kážou vodu a pijí plnými doušky víno“ i vůči sjednocující se Evropě. Hněvu jejího vůdce a jeho fámulů nezůstalo v poslední době ušetřeno především drzé Rakousko, které bezostyšně zasahuje do vnitřních záležitostí našeho lidu, když protestuje proti spuštění jaderné elektrárny Temelín.
Když už si ODS zvolila název stalinské básnické sbírky za svůj volební slogan, možná neuškodí tímto dílkem zalistovat a nabídnout ODS trochu inspirace před nadcházejícím volebním kláním.
Stále více nacionalistický program Klausovy strany by například jistě mohl vytěžit chytlavou frázi či dvě hned z první Bojarovy básně, nazvané „Šumavský vítr“. Básník-pohraničník naše západní nijak sousedy nešetří. Píše o „jedových slinách“, které na nás „zběsilé mnichovské zrůdy“ stříkají z mnichovských pivnic. „Jedové sliny“ se na nás podle Václava Klause či Jana Zahradila valí i od podlých Rakušanů, s jejich trapnými pokusy blokovat spuštění temelínské pýchy reálného socialismu.
Povědomě může znít pamětníkům Klausova odporu proti zahraničním investicím ve jménu „české cesty“ i Bojarův veršík „My nikdy nebudem otírat bláto z marshallovských bot!“ A nevyjímal by se pěkně ve volebním programu strany, která tak rozhodně stráží naši národní identitu i následující veršík? „Nač rozum nestačí Trumanům, lancknechtům z Bonnu či Vídně, to náš pes pochopí, že nesmí slídit už Českým lesem, že nesmí superman či lokaj kazit vzduch na Šumavě!“
Pro lepší vyjádření opoziční smlouvou garantovaného klidu k práci by zase mohl být vzkříšen Bojarův následující verš: „Hoj, vy tu budete pracovat pokojně, my budem ve světě –učit se na vojně“. Odpověď na to, proč je ODS stále s námi i navzdory lhaní a zatloukání, nalézá zase básník Bojar: „Cožpak snad orlovi těžkne křídlo jeho? Kdo viděl, ať poví, ptáka takového!“
Literární noviny 46 – 8. 11. 2000