Senátní a krajské volby nabízejí několik základních lekcí. Především se
znovu ukázalo, že v senátních volbách, kde kandidáti většinou kandidují
jako osobnosti i straničtí reprezentanti zároveň, má smluvní opozice
poměrně slabé postavení. Především nedokáže nabídnout ve většině
případů skutečné osobnosti. Čtyřkoalice z dvoukolového většinového
systému profituje též proto, že ve druhém kole voliči ODS a ČSSD volí
většinou proti sobě navzájem. Smluvně-opoziční partnertsvi jejich lídru
je voličům obou stran vcelku lhostejné, jak se zdá. Přesto nemá
čtyřkoalice vyhráno, protože porážkou pro ní bude, pokud
smluvně-opoziční strany získají zpět ústavní většinu. To by jim
umožnilo dokončit jejich společně dílo rekonstrukce politického a
ústavního systému. Čtyřkoalice a komunisté tedy potřebují zvítězit
alespoň ve čtrnácti obvodech. Na komunisty, kteří zatím s ústavními
změnami nesouhlasí, nelze ovšem spoléhat. Zvítězit ve čtrnácti obvodech
z devatenácti, v nichž jsou čtyřkoaliční kandidáti v druhém kole, bude
ale pro samotnou čtyřkoalici obtížné.
Získání senátního křesla hned v prvním kole ve čtvrtém pražském obvodě,
ve kterém ODS investovala do svého kandidáta velké prostředky, činí z
Josefa Zieleniece téměř automaticky kandidáta na šéfa čtyřkoalice. Ta
by měla Zieleniece pozvat do svého čela. Dávalo by ji to velké šance
vyhrát příští celostátní volby.
Těžká porážka Šloufa je výtečnou zprávou pro českou demokracii. Není to s námi zřejmě až tak zlé.
V dalších klíčových obvodech se chystá k překvapením nepříjemným pro
opozičně-smluvní strany. Porážka Libuše Benešově by znamenala nejenom
její odchod z čela Senátu, ale zřejmě i odchod z předsednictva ODS.
Jednalo by se i o částečnou porážku Klause, neboť Benešová je jednou z
nejoddanějších Klausových zastánkyň. Ministr zahraničí Jan Kavan bude
mít velmi těžkou pozici ve druhém kole už proto, že může spoléhat snad
jen na podporu komunistických voličů.
Krajské volby především ukázaly, že ČSSD se nachází v těžké krizi. Na
celostátní úrovni jí sice preference stoupají, ale to se zatím nijak
nepromítlo do regionální a senátní úrovně voleb. Miloš Zeman se pro
stranu stal jasnou přítěží. Je možné argumentovat, že bez hulvátského a
postkomunistickými poradci obklopeného Zemana v čele by si strana
počínala lépe.
Extrémně malá volební účast nahrála komunistům a ODS, které mají
disciplinovaně voliče. Zejména skvělá umístění komunistů tak není třeba
přeceňovat v celostátním měřítku, protože v celostátních parlamentních
volbách volí okolo sedmdesáti procent voličů. Vítězství ODS v
nadpoloviční většině krajů vzhledem k nízké účasti voličů též trochu
bledne. I ona profituje z disciplinovaných voličů. Slušné umístění
čtyřkoalice, včetně vítězství v několika krajích, by mělo být pro ODS
varováním před volbami v roce 2002, kterých se účastní mnohem více
voličů čtyřkoalice než voleb krajských.
Těžká porážka ČSSD by samozřejmě měla být v normální demokracii důvodem
k rezignaci vlády Miloše Zemana nebo alsepon k hlasování o důvěře. U
nás se tak bohužel nestane. K politické kultuře i například takové
Itálie, kde předseda vlády d´Alema po nedávných prohraných regionálních
volbách odstoupil, máme ještě daleko. Opozičně-smluvně deklarovaná
politická stabilita je nade vše – i kdyby nám měl nakonec vládnout
jenom sám Miloš Zeman. Pravdou ovšem je, že po zdrcující porážce ČSSD
jak v senátních tak krajských volbách, vládne České republice vláda tak
menšinová, že se té menšiny už ani není možné dopočítat. ČSSD je
menšinová na všech úrovních a je smutné, že tuto menšinu ODS zřejmě
hodlá i nadále udržovat u moci.
Neviditelný pes – 14. 11. 2000