Několik dnů před vydáním výroční hodnotící zprávy Evropské komise o stavu připravenosti kandidátských zemí na členství v unii oznámil hlavní český vyjednavač, že se Česká republika vrací na medailové pozice. Zpráva nás pak skutečně na medailovou pozici zařadila, jenomže až na tu bronzovou, a navíc kromě Slovinska zařadila všechny ty, s nimiž o brzký vstup soutěžíme, před nás. Tento nešťastný způsob medailového zařazení opět srazil na kolena vzdouvající se národní hrdost bývalého regionálního premianta.
Zažili jsme Eurošok, hlásaly po vydání výroční hodnotící zprávy jedny bulvárně seriózní noviny. Jeden z předních politiků šel tak daleko, že rovnou odmítl eurodrzost namyšlených eurokratů, kteří si nás dovolují známkovat jako nějaké euroškoláčky. Předseda vlády zase pravil, že pokládá za komické, že se ve zmíněné eurozprávě objevila věta, která Českou republiku zařazuje až do třetí skupiny eurokandidátů. Politik, který pronesl již zmíněnou větu o školáčcích, připodotknul, že „to, že tam byla Česká republika za jakýchsi divných okolností zařazena, je důkazem něčeho, s čím se nemůžeme smířit“.
Nevysvětlil přesně, s čím se to nemůžeme smířit, ale sdělil nám, s čím se nemůže smířit on. Kritizoval totiž hlavního eurokrata odpovědného za rozšíření za „neuvěřitelnou hrubost“, neboť tento se tři dny před světodějnými českými volbami pokusil českou bramborovou medaili vysvětlit slovy: „S restrukturalizací některých důležitých odvětví jste začali velmi pozdě kvůli bývalé vládě. To je odpovědnost Klausovy vlády. Ta záměrně odkládala tyto procesy“.
Je prostě skandální, že eurosport zvaný závod o vstup známkují, stejně jako krasobruslení, jacísi neobjektivní eurorozhodčí. Kdyby tomu bylo jako například ve fotbale, natřeli bychom to Polsku, Maďarsku i Estonsku ve férovém utkání pět nula—ledaže ovšem by se v Bruselu vyskytl opět nějaký Colina. Každý přeci ví, že Česká republika je na tom v absolutních číslech lépe než nějací Maďaři, Poláci nebo dokonce Estonci! To, že jsme v posledních letech poněkud zaspali a soupeři jsou mrštnější a rychlejší, mohou oceňovat skutečně, ale skutečně jen eurokrati..
A pak ten nemožný eurospeak! Polsko, Maďarsko a Estonsko mají v tomto bruselském jazyce údajně „fungující tržní ekonomiky“, kdežto naše hospodářství je možno za tržní pouze „považovat“! Bývalý boxer Miroslav Grégr si na podobnou eurodiplomacii nepotrpí. „Hodnocení Evropské komise je zcela neobjektivní a účelové“, pravil otec Temelína.
Jenomže, co když ti eurokrati mají trochu pravdu? Nabízejí se například následující otázky. Máme fungující soudnictví, výkonnou státní správu, stabilní banky, či skutečně fungující tržní hospodářství? Kvete v České republice korupce? Jsme na tom tak dobře, že bychom mohli obstát v eurozóně už zítra? A úplně na okraj: Není zajímavé, že ze všech nejvíce křičí opozičně-smluvní partneři, jejichž smluvně a tolerančně-patentně zajištěná politická stabilita měla vrátit České republiku na medailové výsluní?
Literární noviny 48 – 22. 11. 2000