Evropská integrace po parlamentních volbách

Výsledky voleb v roce 2001 mohou různým způsobem ovlivnit chování Českérepubliky ve vztahu k Evropské unii. Volby totiž mohou vyprodukovat
velmi odlišné koalice, z nichž každá by měla k EU jiný vztah. Zároveň
by nebylo dobré výsledky voleb v tomto ohledu přeceňovat. Integrační
proces totiž dospěl už tak daleko, že jeho zastavení nebo zvrácení by
vyžadovalo, aby jakákoli strana nebo koalice, které by se o něco
podobného pokusily, měly velmi silný mandát. V tomto okamžiku se nezdá
pravděpodobné, že by kterákoli koalice či strana tak silný mandát po
příštích volbách mohly mít.

Průzkumy veřejného mínění naznačují, že v současné době mají zhruba
stejnou voličskou podporu tři politické subjekty – Občanská
demokratická strana, Česká strana sociálně demokratická a Čtyřkoalice.
Pokud by se volební výsledky výrazně nelišily od současných preferencí,
bude s největší pravděpodobností podoba příští koalice ovlivněna
především tím, kdo ve volbách, jakkoli těsně, zvítězí, a bude tedy mít
právo formovat vládu.

Zároveň je ovšem možné, že pokud budou volební výsledky všech tří
subjektů vyrovnané, nemusí na tom, kdo ve volbách zvítězí, vůbec
záležet. Politické strany, které skončí druhé a třetí, se totiž mohou
na vládní koalici domluvit mezi sebou. V této souvislosti se hojně
spekuluje zejména o tom, že ODS a ČSSD, které si díky opoziční smlouvě
zvykly na spolupráci na různých úrovních, by se po volbách mohly
pokusit v této spolupráci – tentokrát opřené o řádnou koaliční smlouvu
– pokračovat, třeba i navzdory volebnímu vítězství Čtyřkoalice.

Vítěz voleb bude, pokud jde o sestavování vlády, mít jistotu, že nebude
ze hry vyšachován pouze za předpokladu, že druhá a třetí strana nebudou
schopné dát dohromady parlamentní většinu. V této chvíli se tak výrazné
volební vítězství kterékoli ze tří zmíněných formací nejeví jako
reálné.
Není také pravděpodobné, že by si kterákoli demokratická strana mohla
dovolit vtáhnout do koaličních jednání komunisty, a tak zamíchat
povolební aritmetikou.


Různé koalice a Evropa

Podíváme-li se na možné budoucí koalice z hlediska postojů
jednotlivých stran k procesu integrace České republiky do EU a k Unii
obecně, je zřejmé, že nejvíce proevropskou koalicí by byla koalice ČSSD
a Čtyřkoalice. Obě tyto formace se jednoznačně zasazují za co
nejrychlejší ukončení integračního procesu. Dá se předpokládat, že by
se jejich společná vláda snažila co nejrychleji ukončit vstupní
pohovory a zároveň by aktivně působila na obyvatelstvo ve prospěch
vstupu během kampaně před referendem o vstupu.

Koalice ODS a ČSSD by byla kompromisem, který by připomínal současnou
situaci. Zatímco ČSSD by pravděpodobně pokračovala ve své současné
politice, euroskeptická ODS by i nadále vyjadřovala vážné výhrady jak k
procesu integrace, tak k EU samotné. Těžko si lze představit, že by ODS
za takové situace mohla náš vstup do EU zcela sabotovat. Narazila by
totiž na vážný odpor uvnitř vládní koalice. Mnohé by také záleželo na
tom, jak silná by byla opoziční Čtyřkoalice. Ta by totiž mohla ČSSD v
rozhodujících okamžicích ve střetu s jejím euroskeptickým vládním
partnerem pomoct, tak jak tomu bylo v posledních téměř čtyřech letech.

Koalice ODS a Čtyřkoalice by se zřejmě ve vztahu k EU chovala velmi
podobně jako koalice ODS a ČSSD. Euroskeptické postoje ODS a
proevropské postoje Čtyřkoalice by se víceméně neutralizovaly. Stejně
tak, jako by mohla proevropské ČSSD pomoci z opozice Čtyřkoalice, mohla
by v tomto případě pomoci v rozhodujících evropských otázkách
Čtyřkoalici sociální demokracie.
Ve všech třech scénářích by samozřejmě hrálo důležitou roli, která ze
stran by obsadila post premiéra a post ministra zahraničí. Pokud by
jeden z těchto postů byl obsazen výrazným euroskeptikem, mohlo by to
mít negativní dopad na naše vztahy s EU.


Katastrofický scénář

Politika je nepředvídatelná, a proto si lze představit i
povolební vývoj, který se vymkne umírněným předpokladům. Nejhorším
výsledkem ve vztahu k EU by bylo jednoznačné volební vítězství ODS,
které by jí umožnilo buď zformovat jednobarevnou většinovou vládu, nebo
vládu, v níž by role koaličního partnera byla slabá.

V takovém případě si lze představit, že by současný “eurorealismus” ODS
mohl přerůst do otevřeného konfliktu s Unií. ODS sice na jedné straně
říká, že k členství v EU nemáme alternativu, ale její vedoucí politici
nikdy nezapomenou zároveň vyjmenovat nejen všemožné údajné nedostatky
EU, ale také připomenout nutnost rozhodně hájit ve vstupních
rozhovorech naše národní zájmy. Jaké zájmy to jsou, není přesně
definováno.

Ačkoli vláda ČSSD předpokládá, že vstupní negociace by mohly být
víceméně uzavřeny do voleb v roce 2002, je to poněkud nereálné, a je
tedy téměř jisté, že i po volbách zůstane několik kapitol ještě
otevřených. Euroskeptická strana by je mohla využít ke zdržování
vstupních rozhovorů. A samozřejmě jí nic nebrání v tom, aby některé
kapitoly dodatečně otevřela.
Dalším nebezpečím je vliv euroskeptiků na obyvatelstvo během kampaně
předcházející referendu o vstupu. Mnohé totiž bude záležet na tom, jak
budou politické síly náš vstup obyvatelstvu prezentovat. Bude záležet i
na jejich pohledu na EU obecně.

Je jasné, že pokud by v České republice vládla silná proevropská
koalice, ovlivňovala by svými integračními kroky obyvatelstvo ve směru
podpory pro vstup. I navzdory euroskeptické opozici, kterou by v
takovém případě tvořili komunisté a ODS, by zřejmě “proevropský tah na
branku” měl na myšlení nerozhodnutých pozitivní efekt. Přítomnost
euroskeptiků ve vládě (či dokonce jejich dominantní postavení) by
pravděpodobně naopak vedla k tomu, že by mnoho nerozhodnutých převzalo
argumentaci euroskeptiků.

Celkově se ovšem zdá, že by bylo velmi těžké dosáhnout toho, aby se
nakonec většina obyvatel vyslovila v referendu proti vstupu. Téměř
padesát procent obyvatel stabilně podporuje vstup do EU, zatímco
skupina nerozhodnutých sestává přibližně z třiceti pěti procent
obyvatel. Pokud by se tedy jakákoli strana rozhodla proti našemu
členství v EU otevřeně lobbovat, musela by přesvědčit téměř celou
skupinu nerozhodnutých, aby hlasovali proti vstupu. To není reálné.

Pokud jde o ODS, ta je zajatcem své vlastní schizofrenie v této otázce.
Na jedné straně vše, co o EU a integračních procesech říká, směřuje
podprahově (tedy zatím ne zcela otevřeně) proti našemu vstupu, ale
zároveň dodává, že ke vstupu nemáme alternativu. Je to tak zřejmě
především proto, že naprostá většina voličů ODS jsou pro vstup do EU.

Euroskeptičtí lídři strany tak musí být velmi opatrní ve vztahu ke svému voličstvu.


Jak to dopadne?


Navzdory existenci poměrně silného euroskeptického bloku v české
politice v podobě komunistů a ODS se zdá, že bude jen velmi těžké
proces vstupu naší země do EU zcela zabrzdit. Česká republika je jedním
z nejlépe připravených kandidátů a její vyřazení z integračního procesu
zásluhou domácích politických machinací by se nakonec obrátilo proti
strůjcům takového postupu. Pokud bychom totiž nebyli mezi přijatými
zeměmi v době, kdy se EU rozšíří, zůstali bychom izolovaným ostrůvkem
ve středu Evropy, který by na svou výlučnost velmi rychle začal
doplácet.

Nehrozí tedy výrazné nebezpečí úplného zablokování vstupu naší země do
EU. Hrozí spíš nebezpečí průtahů a handrkování, které by mohly nakonec
celý proces rozšiřování zpomalit. Je totiž pravděpodobné, že EU udělá
vše proto, aby Česká republika byla přijata spolu s ostatními
středoevropskými zeměmi. Pokud Česká republika bude proces integrace z
vnitropolitických důvodů zdržovat, mohlo by to možná vést spíš k
odkladu rozšíření jako takového než k jednostrannému vyloučení České
republiky z první skupiny.


Integrace – leden 2002

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..