Občanská demokratická strana a Česká strana sociálně demokratická stvořily rozdmýcháváním vášní okolo Benešových dekretů pocit ohrožení. Myslí si, že z takového pocitu budou těžit především ony, zvláště pokud se budou zároveň prezentovat jako ochránkyně národních zájmů. Z podobných pocitů ovšem nakonec vždy těží především strany „silné ruky“. Tou je na levé straně politického spektra Komunistická strana Čech a Moravy, která se navíc vždy profilovala jako hráz proti tzv. německému revanšismu. Proto také preference komunistů v posledních týdnech rostou.
Nejvíce na tuto taktiku nakonec doplatí ČSSD. Ta se vždy přetahovala o voliče s KSČM. Tím, že politici ČSSD pomohli stvořit monstrum zvané Ohrožení, pomáhají právě KSČM, která je pro ty levicové voliče, jenž jsou diskusemi okolo dekretů znejistěni, mnohem lepší zárukou neústupnosti a ochrany „národních zájmů“ než ČSSD.
Dalo by se téměř říci, že se ČSSD nechala občanskými demokraty vlákat do pasti. Pokud bude hysterie okolo dekretů pokračovat, posilovat budou především ODS na pravé straně politického spektra a komunisti na straně levé.
ČSSD by se měla poučit z příkladu maďarských socialistů. Ti pochopili, že nacionalistické vášně mohou sice nahnat mnoho Maďarů do náruče pravice, která na nacionalistickou notu hraje (i když jinak než čeští nacionalisté), ale že mnoho voličů–dokonce i těch, jimž nejsou národní zájmy cizí–se zároveň obává následků takové politiky. Maďarští socialisté se proto jednoznačně postavili proti rozdmýchávání nacionalistických vášní, a průzkumy veřejného mínění zatím ukazují, že to není špatná karta. ČSSD coby člen Socialistické internacionály by se též měla raději vymezit proti zneužívání nacionalismu domácími oponenty a proti xenofobii, než aby hrála národnickou partituru s nimi a tím pomáhala de facto k volebnímu úspěchu především komunistům a ODS.
2. 4. 2002