Ať už je příští prezident České republiky volen parlamentem nebo přímo občany, šance Václava Klause na zvolení jsou nepatrné. Již pochopil, že parlamentem zvolen nebude, ale evidentně věří, že pokud by se konala volba přímá, s pomocí masivní kampaně veřejnost přesvědčí. Zatímco Klaus už tradičně přeceňuje své schopnosti a popularitu, ostatní předáci Občanské demokratické strany musí vědět, že Klausovy šance jsou mizivé i v přímé volbě. Je tedy otázkou, proč přímou volbu tak nadšeně podporují.
Představitelé ODS prohlašují, že změna prezidentské volby z nepřímé na přímou je účelový krok, protože Klaus je nejlepším kandidátem a chtějí tedy, aby byl zvolen. Protože ovšem dobře vědí, že Klaus může být zvolen jen zázrakem, pravděpodobnější je, že jejich nadšený souhlas s přímou volbou je chytrým pokusem Klause oslabit a zabránit mu, aby se vrátil do čela ODS, pokud by se straně propadaly preference, nebo by se dokonce začala štěpit.
Klaus, který už prohrál dvoje parlamentní volby a byl nedávno poražen při pokusu nechat se zvolit do čela Poslanecké sněmovny, a který by nyní utrpěl porážku největší, a to přímo od občanů, by už pro nové vedení ODS nebyl velkou hrozbou. Pokud by Klaus náhodou zvolen byl, není to pro budoucí vedení ODS také špatné, neboť by se musel vzdát stranické politiky.
Při volbě prezidenta parlamentem má Klaus také mizivé šance, protože z ODS vytvořil stranu s téměř nulovým koaličním potenciálem. Klaus by možná měl šanci se probojovat do druhého kola, například coby kandidát, který získá v prvním kole nejvíce hlasů v Senátu, pokud by se tam strany bývalé Čtyřkoalice nedokázaly sjednotit na jednom společném kandidátovi.
Ve druhém kole by ale už narazil nejspíše na kandidáta, který vzejde z referenda sociální demokracie. I kdyby Klaus nějakým způsobem do druhého kola proklouzl ze Sněmovny, nebo dokonce z obou komor (a byl by tak jediným kandidátem v kole druhém), jeho zvolení by bylo nepravděpodobné.
Ve druhém kole by musel dostat jak většinu hlasů přítomných poslanců, tak většinu hlasů přítomných senátorů, a to je nepravděpodobné. Ve třetím kole obě komory hlasují společně a ke zvolení prezidentem je zapotřebí většiny hlasů přítomných poslanců a senátorů. Pokud by hlasovali všichni, pak je tedy zapotřebí nejméně 141 hlasů. ODS se svými 58 hlasy ve Sněmovně a dvaceti až dvaceti pěti hlasy v Senátu (přesný počet bude znám až po senátních volbách), by dala dohromady jen okolo osmdesáti hlasů. Odkud by bez nějakého politického obchodu typu opoziční smlouvy dostala oněch zbývajících zhruba šedesát hlasů, není jasné.
Klausovy šance jsou stejně mizivé i v přímé volbě, protože pokud má prezident reprezentovat většinu společnosti, musí to být volba dvoukolová, v níž vítěz musí v druhém kole získat přes padesát procent hlasů. Klaus je ovšem silně polarizující postava.
Na jedné straně ho podporuje kompaktní skupina, občas až fanatických příznivců, která čítá nějakých dvacet pět až třicet procent voličů, na druhé straně je téměř stejně intenzivně neoblíben u zbývajících sedmdesáti procent. Různé průzkumy a ankety ukazují Kaluse jako kandidáta s největší podporou, jenomže se neptají na druhé kolo volby.
Klaus by sice zcela jistě postoupil do druhého kola, dokonce pravděpodobně z prvního místa, protože by dostal podporu svých zhruba třiceti procent obdivovatelů. Vyhrát ale nadpoloviční většinu v kole druhém, pokud by se jeho soupeřem nestal komunistický kandidát, by bylo téměř nemožné. Na rozdíl od integrujících postav, jako jsou Petr Pithart nebo Otakar Motejl, by Klaus dopadl v druhém kole stejně nevalně, jako by dopadl (veřejnost též silně polarizující) Miloš Zeman.
V této souvislosti je podivné, že nové vedení ČSSD, pokud si skutečně nepřeje Zemana na Hradě, namísto bizarního vlastního referenda nepodpoří návrh ODS na přímou volbu. Zeman totiž na rozdíl od Klause, jak ukazují průzkumy, má minimální šance vůbec postoupit do druhého kola.
Právo – 21. 10. 2002