Nejrozhodnějšími zastánci vojenského úderu na Irák jsou USA, Velká Británie a Austrálie. Není to náhoda. V současném rozkolu v euroatlantickém světě, způsobeném odlišnými pohledy na možnou válku s Irákem, hraje důležitou roli odlišné pojetí práva a hodnot v anglosaském světě a ve zbytku euroatlantické civilizace.
Zatímco kontinentální Evropa vychází z pozitivistické právní tradice, anglosaský svět vychází z tradic přirozeného práva.V anglosaském světě je právo neustále nově interpretováno. V nalézání správného rozhodnutí hrají roli nejen precedenty ale i „zdravý rozum“ (common sense), který se opírá o přesvědčení, že dobro a zlo lze identifikovat a na základě toho jednat.
Evropa věří, že právo je morálně neutrální systém norem, které je třeba dodržovat; prostor pro interpretaci je malý. Rozdíl mezi anglosaskou tradicí a evropským kontinentálním přístupem je patrný už z toho, že tam, kde Anglosasové mluví o vládě Zákona (Rule of Law), Evropané mluví o právním státu (Rechsstaat). Filozofie vlády Zákona se opírá o přesvědčení, že Zákon coby hodnotový systém je víceméně neměnný a nadřazen vládě lidí, kdežto právo je živoucí organismus, který podléhá neustále interpretaci v rámci Zákona.
Toto chápání práva se přenáší i do mezinárodních vztahů. Zatímco Evropané věří, že systém mezinárodního práva, tak jak byl vybudován od 2. světové války, je nejlepší zárukou mezinárodní stability, ať už si myslíme o morálnosti či amorálnosti (či dobru a zlu) konkrétních situací, co chceme, anglosaský svět mezinárodní právo interpretuje na základě „zdravého rozumu“. Jak napsal nedávno politolog Robert Kagan, americké a evropské perspektivy se vzdalují ve všech podstatných věcech, včetně morálnosti a efektivnosti moci. Evropa se od moci odvrátila a směřuje do soběstačného světa práv, pravidel a nadnárodního vyjednávání.
Tak zatímco například preventivní válka je mezinárodním právem víceméně vyloučena, Američané a Britové argumentují, že v současné situaci, kdy se mohou s pomocí diktatur, jako je Irák, zmocnit zbraní hromadného ničení teroristické organizace schopné udeřit kdekoliv, je třeba Irák (a další uzavřené, autoritářské země) odzbrojit ještě před tím, než takové zbraně zneužijí.
Američané vidí dnešní systém mezinárodního práva, pokud jde o řešení konfliktů, jako zastaralý, protože byl vytvořen pro konflikty mezi státy. Ani Saddám Husajn asi není natolik šílený, aby použil zbraně hromadného ničení proti Západu ve jménu Iráku, neboť by byl vzápětí zničen. Může je ale poskytnout teroristům. Mezinárodní společenství neví úplně přesně, jak se s touto situací vypořádat.
Podobně je tomu s prodlužováním inspekcí. I Evropané si uvědomují, že Sadám už porušil desítky rezolucí a vodí mezinárodní společenství za nos. Dokud ale tato hra, která se odehrává jakoby v rámci mezinárodního práva, nevyústí do nějaké agrese, nebo dokud inspektoři zakázané zbraně nenajdou, není prý možné v Iráku zasahovat. Pokud Saddám vraždí obyvatele Iráku, je to vnitřní záležitostí Iráku.Vždyť princip státní suverenity je jedním z pilířů mezinárodního práva.
Američané a Britové mezinárodní právo jako takové nezpochybňují, ale zároveň volají po tom, čím se řídí ve vlastních právních řádech, tedy po „zdravém rozumu“ a po nadřazenosti hodnot právu. Saddám má být tedy odstraněn nejenom proto, že je to nebezpečný zločinec, který masově porušuje lidská práva, ale také proto, že neexistuje žádná záruka, že neposkytne zbraně hromadného ničení teroristům.
A že takové zbraně má, o tom Američané a Britové nepochybují právě díky „zdravému rozumu“. Jestliže takové zbraně nemůžeme v Iráku najít, neznamená to vůbec, že je Saddám zničil, tak jak mu OSN přikázala. Naopak, zkušenost s podobnými režimy, jakož i Sadámovy opakované úhybné manévry, nám jednoznačně říkají, že je pouze schoval. V kombinaci se světovou sítí teroristů se tak nyní stal smrtelně nebezpečným nejen svým sousedům.
Právo – 28. 2. 2003