Během zhruba čtyř měsíců působení Václava Klause ve funkci prezidenta, prezidentská kancelář už stačila vyvolat konflikty s Českou televizí (údajné znemožnění prezidentova projevu po referendu), Lidovými novinam (údajně nepravdivé zprávy o konfliktu mezi Klausem a velvyslancem USA), Mladou Frontou Dnes (údajně zkreslený pohled na prezidentovy zahraniční cesty), a nyní i s Českou tiskovou kanceláří (údajná neprofesionalita zpravodajství o prezidentovi).
Důvody zmíněných sporů se na povrchu liší, jejich podstata je ovšem stejná. Prezident a někteří lidé v jeho okolí věří v sílu propagandy. Jsou přesvědčeni, že takové či onaké místo v historii, oblíbenost či neoblíbenost, „blbá“ nebo dobrá nálada závisí nikoliv především na realitě a činech, ale na tom, jak o událostech a činech politiků referují média. Nechtějí vidět, že v demokracii jsou média pluralitní a mají právo na svůj názor. To, co považují politici za objektivní, nemusí nutně tak chápat i média.
Prezidentovi spolupracovníci se nyní snaží média ovlivňovat, Když to nejde po dobrém, poukazují na jejich neprofesionalitu. V demokratické společnosti jsou ale politici ti poslední, kdo by měli média vychovávat. Měli by si připomenout rčení Abrahama Lincolna: „Je možné ohlupovat některé lidi po určitý čas, je dokonce možné ohlupovat všechny lidi po určitý čas, ale není možné ohlupovat všechny lidi pořád.“
Konfrontace s médii je pro prezidenta nejhorší možná cesta. Stejně jako rostla od roku 1989 nová politická třída, vyrostla i nová generace novinářů. Ti se na realitu odmítají dívat skrze předepsané šablony a nemají žádný důvod se nechat poučovat šéfem tiskového odboru prezidentské kanceláře Petrem Hájkem nebo Klausovými spojenci, jako je pohrobek normalizačního novinářství Petr Žantovský.
Václav Klaus udělal zásadní chybu, když se i v prezidentské funkci obklopil lidmi, kteří patřili k tvrdému jádru jeho poradců v dobách, kdy stál v čele ODS. Tito lidé i dnes vidí média především jako nástroj k různým mobilizačním kampaním, jejichž cílem má být nyní vytvoření kýženého obrazu prezidenta v očích veřejnosti a kýženého místa v historii.
Tým složený z lidí neutrálnějších by byl pro dosažení zmíněných kýžených cílů samozřejmě mnohem lepší. Naneštěstí se zdá, že problémem je v tomto směru sám Klaus. Ten okolo sebe snese neutrální profesionály v množství menším než velkém. Mnohem více potřebuje nekritické nohsledy. Ti, jak se zdá, nevědomky pracují ve své přemrštěné snaze Klause „chránit“ na jeho zničení.
Lidové noviny – 17. 7. 2003