Ministr Pavel Dostál se podle zpráv českém tisku snažil zabránit reportérce České televize Noře Novákové v natáčení reportáže o urážlivých výrocích některých poslanců na adresu ministryně školství Petry Buzkové. Nejprve obvinil samotnou reportérku, že se nejedná o veřejnoprávní téma a údajně jí sdělil, že by neměla v ČT pracovat. Podle zprávy Lidových novin později dokonce volal generálnímu řediteli ČT Jiřímu Janečkovi „jestli je pravda, že veřejnoprávní televize natáčí ve sněmovně pořad zabývající se ňadry Petry Buzkové.“
Dostálovo chování je naprosto skandální hned z několika důvodů. Tak především—pokud ho LN odcitovaly správně—i on sám se zařadil mezi poslance, kteří Buzkovou urazili. ČT totiž nenatáčela reportáž o „ňadrech Petry Buzkové“ ale o přisprostlých či rádobyvtipných komentářích poslanců na adresu Buzkové poté, co bulvár přinesl informaci, že si ze zdravotních důvodů nechala ňadra zmenšit. Dostál se tak dopouští přesně toho, za co kritizuje ČT–odvádí pozornost od chování, které premiér Špidla zcela po právu nazval „odporné a sexistické“ směrem k tématu, které bylo centrem pozornosti bulváru.
Ještě závažnější je skutečnost, že si ministr kultury plete pojem „veřejnoprávní“ s pojmem „státní“. ČT je nezávislou institucí, na kterou dozírá nezávislý orgán—Rada ČT. Ten je volen právě proto, aby ČT nemohla být ovlivňována přímo politiky. Ať už si myslíme o skutečné politické nezávislosti současné rady, jakož i rad předešlých, cokoliv, je jisté, že pokud ČT odvysílá reportáž, kterou se proviní proti své veřejnoprávnosti, má se tím podle zákona zabývat Rada, nikoliv ministr kultury.
Chování ministra Dostála připomíná chování bývalých kulturních tajemníků KSČ. Ti volali do ČT pravidelně a požadovali, aby se nenatáčel, či natáčel, ten či onen program, popřípadě, aby byl vyhozen ten či onen redaktor. ČT byla tehdy v podstatě státní institucí. Pan Dostál si zřejmě spletl dobu. Ze zaměstnání by neměla být vyhozena Nora Nováková, ale on.
O tom, co je veřejnoprávnost, se vedou složité diskuse. Jisté ovšem je, že veřejnoprávní instituce má reprezentovat veřejnost, tedy občanstvo v nejširším smyslu. Pojem „veřejnost“ stojí definičně proti pojmu „moc“, který reprezentuje politika. V okamžiku, kdy začne určovat, co je v zájmu veřejnosti—co je a co není „veřejnoprávní“—ten či onen politik, jsme v demokracii na šikmé ploše.
28. 11. 2003