Politická „analýza“ prezidenta Václava Klause, podle níž výsledky krajských voleb vypovídají o špatném vládnutí současné vlády, je jen dalším příkladem prezidentovy stranickosti a manipulace s veřejným míněním. Výsledky krajských voleb mají omezenou vypovídací hodnotu a vynášet na jejich základě soudy o kvalitě vládnutí současné vládní koalice je přinejmenším unáhlené.
Krajské volby se zásadně liší od voleb celostátních, o čemž koneckonců svědčí i skutečnost, že sociální demokracie, která naprosto propadla v krajských volbách v roce 2000, vyhrála volby do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Na krajské úrovni nenabízejí strany vize celkového rozvoje státu a mnohem méně se projevují jejich ideologické preference. Krajská správa je někde napůl cesty mezi veskrze pragmatickou, neideologickou komunální politikou, a politikou celostátní, kde strany nabízejí vize rozvoje společnosti v souladu se svým ideovým umístěním na pravo-levé škále.
V krajských volbách také mnohem více záleží na kvalitě místních organizací stran. ČSSD v tomto ohledu zaostává za občanskými demokraty, komunisty i lidovci. Je především celostátní stranou, která těží ze zavedeného jména a tradic, ale která si zatím nevybudovala silné pozice na nižších úrovních.Ve srovnání s ODS i s lidovci má ČSSD navíc poměrně malý rezervoár kvalitních osobností na krajské a komunální úrovni. Strana občas působí dojmem hlavy bez těla.
Voliči v krajských volbách vynášejí soud především nad konkrétními manažerskými schopnostmi stran a jejich krajských politiků. Ani zde nemá ČSSD příliš co nabízet, protože za předsednictví Miloše Zemana totálně pohořela v prvních krajských volbách. Dodnes platí dluh za Zemanovu politiku, která byla založena na silném vůdcovství a málo se starala o nižší patra politiky.
Výsledky krajských voleb jsou také silně zkresleny nízkou volební účastí. I navzdory zmíněným deficitům by podpora pro ČSSD byla jistě vyšší, kdyby k volbám přišlo třeba jen o deset procent voličů více. Strany s tvrdými voličskými jádry, jako jsou ODS, lidovci, a zejména komunisté, z nízké účasti profitují.
Jestliže chce ČSSD dosahovat na krajské a komunální úrovni lepších výsledků, musí nejen zlepšit svou organizační síť, ale musí také začít důsledně vychovávat novou generaci politiků. Těm musí nabídnout určitou perspektivu. Mladí lidé nebudou mít zájem o práci ve straně, kterou považují za vnitřně „zabetonovanou“ nebo nemoderní.
Nic z toho, co bylo řečeno, nesnižuje úspěch ODS. Ta si na krajské úrovni vychovala novou generaci politiků. Přesto by v analýzách toho, co výsledky krajských voleb znamenají a jak mohou ovlivnit volby do Poslanecké sněmovny, měla být ODS i její čestný předseda opatrnější a skromnější.
Příliš mnoho vítězného ryku okolo téměř totální převahy ODS v krajích, jakož i okolo předpokládaných zisků nových křesel v Senátu, může občanským demokratům nakonec uškodit. Voliči totiž mají tendenci vyvažovat sílu stran. Představa, že by po volbách v roce 2006 vedla ODS vládu, dominovala oběma komorám parlamentu, a navíc vládla v naprosté většině krajů, může mnoho voličů odstrašit.
ODS muže ublížit i její čestný předseda ve funkci prezidenta tím, že se chová už zcela nepokrytě stranicky. Těsné spojení prezidenta s ODS zavdává důvod k obavám, že v případě volebního vítězství ODS v roce 2006 bychom mohli být na cestě k vytvoření prezidentského systému de facto, i když ho v České republice nemáme de jure. Tedy systému, kdy se bude skrze mocnou ODS, dominujícím všem úrovním české politiky, vládnout z Hradu.
10. 11. 2004